Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
976354F37E03096DC1257A4E0064D012.html
HTML · 15.85 KB
No categories available
26 Cdo 2467/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 24. 2. 1998, č. j. 3 C 129/93 -135 (poté, co jeho rozsudek ze dne 30. 3. 1994, č. j. 3 C 129/93 -39, byl k odvolání žalobců zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 1995, č. j. 14 Co 610/94 -51), výrokem I. uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců A) a B) částku 4.659,80 Kč s příslušenstvím, výrokem II. uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců C), D), E), a F) částku 2.329,90 Kč s příslušenstvím, výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení částky 16.710,20 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců A) a B), a žalobu na zaplacení částky 8.355,10 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců C), D), E), a F), a konečně výrokem IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců, směřujícímu do zamítavého výroku III. a do výroků IV. a V. rozsudku okresního soudu, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 9. 2000, č. j. 20 Co 264/98 -155, rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, pokud tento dovodil, že žalobcům (podílovým spoluvlastníkům) přísluší za užívání jejich pozemků žalovaným nájemné ve výši stanovené v souladu s ustanovením § 22 odst . 3 resp. odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. , zákona o půdě, ve znění pozdějších předpisů, a tehdy platných vyhlášek, citovaná ustanovení provádějících; takto vypočtené nájemné bylo žalobcům přiznáno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , a v němž uplatnili dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají, že uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 229/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a nikoli jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák., a že nestanovil výši náhrady za užívání pozemků žalovaným podle znaleckého posudku znalce V. B. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno (6. 9. 2000) po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. , tj. účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř. “).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), řádně zastoupenými advokátkou (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. ), se nejprve zabýval jeho přípustností.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 , § 238 odst. 1 písm. b) a § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti (každému) rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v odstavci druhém), jestliže řízení trpí některou z vad, taxativně vyjmenovaných v § 237 odst. 1 pod písmeny a) až g), k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti. Vady tohoto druhu nebyly v dovolání namítány a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.
Dovolatelé dovozují přípustnost dovolání z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř.
Podle citovaného ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Ve smyslu § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
Při posouzení toho, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. se k „příslušenství“ uplatněného nároku nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovým číslem 62).
V souzené věci rozhodoval odvolací soud ve věci samé o odvolání žalobců směřujícímu proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalovaného zaplatit každému ze žalobců A) a B) částku 16.710,20 Kč s příslušenstvím, a každému ze žalobců C), D), E), a F) částku 8.355,10 Kč s příslušenstvím. Dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Výrokem, který je jejich dovoláním dotčen, bylo tedy rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, a přípustnost dovolání proto není možno z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , neboť to ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. výslovně vylučuje.
Na uvedeném závěru ničeho nemění to, že součet jednotlivých částek požadovaných žalobci je vyšší než 20.000,- Kč; v dané věci se totiž jedná o podílové spoluvlastníky pozemkových parcel, kteří vůči žalovanému uplatňovali samostatné nároky, odpovídající výši jejich spoluvlastnických podílů. I když o těchto nárocích bylo jednáno v jednom řízení a rozhodnuto o nich bylo týmž rozsudkem, nemohlo to nic změnit na skutečnosti, že šlo o samostatné nároky rozdílných oprávněných subjektů (žalobců), kteří měli v řízení postavení samostatných společníků; přípustnost dovolání z hlediska ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. tak bylo nutno u každého posuzovat samostatně. (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1029/96 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 21/1998, pod pořadovým číslem 157).
Dovolání pak nelze shledat přípustným ani podle § 239 o. s. ř. o. s. ř. , když odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku nevyslovil, a žalobci odpovídající návrh na připuštění dovolání neučinili; ostatně i v případě dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř. platí omezení, stanovené v § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. (§ 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž by se zabýval jeho důvodností.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4 , § 224 odst. 1 , § 146 odst. 2 (per analogiam) o. s. ř. o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu