Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 5/2021-19
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Stanislavem Štěpánkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 13 106 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 106 Kč s úrokem z prodlení z částky
13 106 Kč ve výši 10,00 % ročně od 26. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 106 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 106 Kč ve výši 10,00 % ročně od 26. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 106 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 25. 9. 2019 s původním věřitelem právnická osoba, anonymizováno 8 slov číslo, země, smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaný vyčerpal úvěr v konečné výši 13 106 Kč a se zavázal se vrátit úvěr nejpozději do 25. 1. 2020. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného č. bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo k převedení pohledávky na žalobce.
2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 2. 2021, č. j. 19 C 5/2021-13, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 19 C 5/2021-12, vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř.
3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.
4. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 25. 9. 2019 s původním věřitelem smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z platebních informací bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěr co do výše 13 106 Kč, když s úhradou této částky byl v prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, má soud za zjištěné, že došlo k postoupení mimo jiné předmětné pohledávky na žalobce. Z dopisu ze dne 9. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dne 9. 3. 2020.
5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru dne 25. 9. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnout bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěru vyčerpal částku 13 106 Kč, a zavázal se úvěr vrátit i s příslušenstvím. Žalovaný řádně a včas neuhradil splatnou pohledávku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce.
6. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“). Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy žalovaný vyčerpal částku 13 106 Kč, žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud řádně neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tyto částky uhradit.
7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok.
8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 106 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
10. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč.
11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.