Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 32/2021
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Pelcnerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 47 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 100 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 28. 10. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 700 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 8 900 Kč, 21,27 % úrok ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 30 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 709 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 100 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 28. 10. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 700 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 8 900 Kč, 21,27 % úrok ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 30 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 709 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne 27. 1. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 2. 2021, č.j. 14 C 32/2021-33, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO, se sídlem adresa) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo za dohodnutých podmínek, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, splatných v 78 týdenních splátkách po 727 Kč s poslední splátkou 20. 10. 2019, žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši celkem 56 700 Kč (30 000 Kč jistina, 5 100 Kč smluvní úrok, 6 000 Kč administrativní poplatek, 15 600 Kč odměna za hotovostní inkaso splátek), žalovaný uhradil pouze 8 900 Kč, pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil částku 21 100 Kč s příslušenstvím, přestože byl o zaplacení upomenut (§ 2395 a § 1879 a následující občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení), jakož i smluvní úroky. Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal okolnosti, pro které by měl v tomto konkrétním případě určit lhůtu k plnění delší ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř., nebo stanovit, že peněžité plnění může být ve splátkách, neboť žalovaný na svoji obranu nic netvrdil. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, dostatečným způsobem neověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného), tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/2018). Zákaznickou kartu předloženou žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (u příjmu sice byla uvedena renta a další příjem z pracovní činnosti ve výši celkem 20 484 Kč, bylo uvedeno, že je rozvedený, žije s rodiči, náklady na bydlení 3 000 Kč měsíčně se jeví soudu jako značně podhodnocené, za bydlení v obec, byť„ zřejmě“ má bydlení u rodičů, nakonec v samotné smlouvě bylo mimo jiné uvedené, že předmětný úvěr bude sloužit k refinancování dřívějšího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně, ze kterého zbývalo uhradit 14 548 Kč, v kolonce splátky úvěru není ale nic ohledně splátek úvěru uvedeno), byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě nelze postup žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měl žalovaný vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši poskytnutého úvěru, a protože jí bylo přiznáno 21 100 Kč, v rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta, a to včetně příslušenství.
3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení, neboť žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalovanému náklady s vedením tohoto řízení prozatím nevznikly, takže každý z účastníků si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).