Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 177/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. , byla obviněná V. P. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „ dne 28. 4. 2001 kolem 7.30 hodin v R. – J., okres B., před domem, v průběhu slovního konfliktu fyzicky napadla svého zetě J. Ž. tak, že jej držela pravou rukou pod krkem a levou rukou jej udeřila přes pravé ucho, čímž mu způsobila zranění ve formě lehkého pohmoždění a oděrek kůže na pravé straně krku, lehkého povrchního pohmoždění kůže na pravé tváři a pravém ušním boltci a lehkého pohmoždění ušního bubínku a struktur středního a vnitřního ucha s dobou léčení do 1. 7. 2001.“ Za tento trestný čin jí byl podle § 221 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., za použití § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozenému J. Ž. i škodu ve výši 8.460,- Kč a poškozené V. z. P. ČR škodu ve výši 3.877,- Kč.

O odvolání obviněné proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. , jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o trestu a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl, že se obviněná podle § 221 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl pak výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněná V. P. podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V tomto svém mimořádném opravném prostředku dovolatelka především uvedla, že trestný čin nespáchala a výrok o vině je tedy nesprávný. V souvislosti s tím vyslovila přesvědčení, že soudy obou stupňů porušily zásadu presumpce neviny, když na jedné straně vycházely výlučně z tvrzení poškozeného a znalce, aniž by na druhé straně byla dostatečně prověřena její vlastní obhajoba zejména v tom směru, že poškozený vadou sluchu trpěl již dříve a byl pro ni léčen. Dovolatelka v odůvodnění dovolání dále zdůraznila některé konkrétní skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování, jež podle jejího názoru jednoznačně zpochybňují závěr o vině. Zásadu o volném hodnocení důkazů přitom podle dovolatelky nelze uplatňovat způsobem, že určité skutečnosti jsou zcela popírány a přehlíženy a soud se s některými skutečnostmi nevypořádá vůbec.

Vzhledem k shora konstatovaným důvodům proto v petitu dovolání navrhla, „aby napadená rozhodnutí dovolací soud zrušil a věc podle § 265l tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.“

Nejvyšší státní zástupce k dnešnímu dni nevyužil svého práva písemně se k dovolání obviněné vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Obviněná V. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. Z hlediska podmínek obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. nelze přehlédnout, že dovolatelka ve svém podání neoznačila, které výroky rozhodnutí napadá. Poněvadž však z dovolání jednoznačně vyplývá, že směřuje proti rozhodnutí o vině, lze mít za to, že rozsudek soudu druhého stupně je napadán ve všech výrocích a rozsudek soudu prvního stupně v nezrušené části. Konstatovaná formální vada není proto závažná do té míry, aby byla relevantním důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. vzhledem k nedostatku jeho obsahových náležitostí.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě dovolatelka nepoukazuje na nesoulad mezi popisem skutku a soudem užitou právní kvalifikací. Vytýkané vadné hmotně právní posouzení věci opřela o názor, že soudy obou stupňů v rozporu se zásadou o volném hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) se dostatečně nevypořádaly s její obhajobou a v závěrech o vině vycházely z důkazů obsahujících zjevné rozpory, které nebyly v řízení dostatečně vzaty v úvahu a tudíž ani odstraněny provedením dalších důkazů. V podstatě tedy namítá, že bylo rozhodováno na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelkou ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jejichž důsledkem pak mělo být následné vadné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. K tomu je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoliv však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, kterou pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. února 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler