Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 133/2020-40

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Novákovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 134 752,91 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 15. 2. 2018 do zaplacení a částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím od 9. 8. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 27 388,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 15. 2. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 340,81 Kč a úroku 29 % ročně z částky 36 700,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do částky 27 364,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím od 9. 8. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 5 961,11 Kč a úroku 29 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 15. 2. 2018 do zaplacení a částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím od 9. 8. 2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 27 388,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím od 15. 2. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 340,81 Kč a úroku 29 % ročně z částky 36 700,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do částky 27 364,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím od 9. 8. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku 5 961,11 Kč a úroku 29 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 27. 11. 2020 zaplacení celkem částky 134 752,91 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 29. 9. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 42 948 Kč, celkem tedy 87 948 Kč a to formou 24 měsíčních splátek po 3 665 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne 29. 9. 2019. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 15. 1. 2018, proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 15 000 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 36 700,94 Kč, poplatku ve výši 30 687,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 340,81 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 109,18 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 36 700,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 19. 1. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 32 019 Kč, celkem tedy 72 019 Kč a to formou 18 měsíčních splátek po 4 002 Kč, přičemž dluh měl být splacen 19. 7. 2019. Žalovaný však na své závazky neposkytl žádné plnění, věřiteli proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku ve výši 27 364,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 961,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 300 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně i v tomto případě s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou v souladu s  a 4 dnem 18. 2. 2021, neboť žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 8. 2. 2021 a dne 24. 2. 2021 vhozena do žalovaným užívané poštovní schránky).

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 1. 2020.

4. Podle , (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 29. 9. 2017, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 29. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 665 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do konce následujícího měsíce, tedy celkem částku 87 948 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 45 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 42 948 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 14 831 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11 390 Kč, nákladů na administrativní činnost a hotovostní inkaso plateb ve výši 16 727 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 24 měsíců zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.

10. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 19. 1. 2018, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli také dne 19. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 4 002 Kč, první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do konce následujícího měsíce, tedy celkem částku 72 019 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 40 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 32 019 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 9 803 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 180 Kč, nákladů na administrativní činnost a hotovostní inkaso plateb ve výši 12 036 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 18 měsíců zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr vůbec nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.

11. Ze zákaznické karty ze dne 29. 9. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu; čistá mzda činila celkem 15 144 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované ve výši 4 000 Kč, aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí na ubytovně, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí právní předchůdkyni žalobkyně žádné splátky. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná .

12. Ze zákaznické karty ze dne 19. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl stále zaměstnán u společnosti právnická osoba obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu; čistá mzda činila celkem 15 038 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované ve výši 4 000 Kč, opět aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí na ubytovně, je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost, splácí právní předchůdkyni žalobkyně 3 665 Kč měsíčně. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná .

13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu dvou smluv o zápůjčce. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele ( o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smluv došlo k platnému uzavření obou smluv. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v  a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné y prokazující, že by provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalovaného, které byly zjevně pouze odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů, pouze se omezila na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány a to ani za situace, kdy odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč (tj. cca 130 Kč na den) jednoznačně vyvolávají pochybnost, neboť stěží mohou zahrnovat veškeré výdaje žalovaného na ubytovnu, stravu cestu do zaměstnání, mobilní telefon apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost obou smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistin poskytnutých zápůjček. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 29. 9. 2017 částku 45 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 15 000 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 30 000 Kč. Podle smlouvy ze dne 19. 1. 2018 bylo žalobci poskytnuto 40 000 Kč, žalovaný na tento dluh nic neplnil, proto mu soud uložil zaplatit žalobkyni celou částku, v obou případech s úrokem z prodlení ve výši stanovené ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta k zesplatnění zápůjčky. Ve zbývající části pak nezbylo, než žalobu zamítnout.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout příslušenství pohledávek) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.