Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2066/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva L., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Ing. J. K. a 2) M. K., o zaplacení částky 24.916,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovoláních žalovaných proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. listopadu 2001, č. j. -135, a ze dne 30. května 2002, č. j. -146, takto:

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2002, č. j. -146, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud nadřízený usnesením ze dne 21. listopadu 2001, č. j. -135, ve smyslu , , ve znění novely provedené s účinností ode dne 1. 1. 2001 (dále jen „) rozhodl o námitce podjatosti uplatněné žalovanými tak, že soudci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou JUDr. L. T., Mgr. P. V., J. K., JUDr. R. S. a JUDr. J. B. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení podali žalovaní dovolání, v němž vyslovili námitky proti závěru, že nebyly shledány důvody pro vyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodnutí věci.

Dalším usnesením ze dne 30. 5. 2002, č. j. -146, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (soudu prvního stupně) ze dne 15. 8. 2001, č. j. -128, ve výrocích o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovaným a o zamítnutí návrhu žalovaných na ustanovení zástupce pro řízení před soudem, a zrušil ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (nezastoupeni advokátem) dne 18. 7. 2002 k poštovní přepravě dovolání, které adresovali Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Vyjádřili v něm mimo jiné nesouhlas s postupem odvolacího soudu a názor, že mají podle jejich přesvědčení „nárok na bezplatného právního zástupce“.

Žalobce se k dovoláním nevyjádřil.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ).

Podle o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Podle citovaného ustanovení tedy o uvedené otázce nerozhoduje krajský soud jako soud odvolací (nevydává rozhodnutí v odvolacím řízení), ale jako soud nadřízený. Pojem „nadřízený soud” je-li použit k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud” jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8 pro rok 1996 pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 112, sešit č. 14, ročník 1997).

Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 11. 2001, č. j. -135, zastavil (, ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 5. 2002, č. j. -146, bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( ), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , a také v

O žádný z případů upravených v citovaných zákonných ustanoveních se však v této věci nejedná.

Přípustnost dovolání nemůže být podle založena z toho důvodu, že usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků a o žádosti o ustanovení zástupce, a ani usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí potvrdil, není rozhodnutím soudu ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle a , protože toto ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravuje.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , 2 a 3 , neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.

Z výše uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející zákonné ustanovení. Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 5. 2002, č. j. -146, podle věty první a pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl zabývat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.

Vzhledem k tomu, že dovolání v posuzovaném případě není přípustné, soud prvního stupně nadbytečně usnesením ze dne 29. 7. 2002, č. j. -155, vyzýval dovolatele, aby si zvolili zástupcem advokáta ( ).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu