Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 177/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2001, č. j. -80, bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného vyklidit garáž č. 4402/6 v prvním podzemním podlaží domu čp. 4402 v O. a tuto vyklizenou předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalobce ve výši 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Soud prvního stupně shledal aktivní legitimaci žalobce jako vlastníka domu, v němž je garáž, jakož i pasivní legitimaci žalovaného jako předchozího nájemce a uživatele garáže. Žalovaný uzavřel o nájmu garáže smlouvu na dobu neurčitou dne 21. 12. 1995 se Správou domovního fondu Města O. Poté však město nemovitost prodalo žalobci a ten dal žalovanému výpověď z nájmu, doručenou dne 22. 12. 1999. Zákonná tříměsíční výpovědní lhůta skončila dne 31. 3. 2000 a žalovaný tedy již užívá garáž bez právního důvodu. Žalovanému se – jako zaměstnanci S. e. i. – nepodařilo prokázat, že by výpověď z nájmu musela být podle ustanovení § 15 odst. 2 zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor vázána na souhlas správního orgánu z důvodu tamtéž vyjmenované prioritní činnosti (v úvahu připadalo zabezpečení pracovišť základního výzkumu).

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2002, č. j. -95, byl k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žádnému účastníku nepřiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud zhodnotil skutková zjištění soudu prvního stupně jako věcně správná a dodal, že v kupní smlouvě, kterou byl dům se zastavěnou plochou na žalobce převeden, nebylo třeba výslovně uvádět garáž. Ta je s ohledem na umístění v suterénu součástí domu. Žalobce nepostupoval podle odvolacího soudu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení , pokud nepřijal žalovaného za člena družstva. Soud ostatně v tomto ohledu není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí orgánů družstva. Na žalobce přešlo oprávnění pronajímatele skončit nájem výpovědí a žalovaný nemohl využít ustanovení zákona o nájmu a podnájmu nebytových prostor; podle smlouvy o nájmu byla totiž garáž využívána k soukromým účelům žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odkázal v něm na ustanovení (dále „“), tedy na přípustnost dovolání založenou na zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; jako dovolací důvod je uvedeno ustanovení V dovolání žalovaný namítl, že žalobce od počátku přechodu nájmu neměl zájem pokračovat v nájemním vztahu. Nekorektní jednání žalobce se promítlo i do jeho rozhodnutí, jímž nepřijal žalovaného za člena družstva, což žalovaný považuje za diskriminující. V této souvislosti žalovaný poukázal na příslušná ustanovení stanov družstva, která podle něj žalobce porušil jak při nepřijetí žalovaného za člena, tak i v souvislosti s nabytím vlastnictví k domu. Výkon práva pronajímatele, realizovaný výpovědí z nájmu garáže, považuje žalovaný za nepřiměřenou tvrdost, odporující dobrým mravům podle ustanovení . Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě ( ) a že dovolatel je zastoupen advokátem ( ). Z formulace dovolání týkající se dovolacího důvodu bylo možno dle obsahu dovodit, že tímto důvodem má být nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ( ). Ještě před případným posouzením dovolacího důvodu však bylo třeba zabývat se otázkou přípustnosti dovolání.

Vzhledem k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem (bez předchozího kasačního rozhodnutí) nepřicházela v úvahu aplikace ustanovení , b/ Podle ustanovení je v takovém případě dovolání přípustné, jestliže podle závěru dovolacího soudu má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takový význam má podle odstavce 3 posledně citovaného ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu tehdy, řeší-li právní otázku dosud dovolacím soudem nevyřešenou nebo posuzovanou odvolacími soudy či dovolacím soudem rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud podotýká, že jeho přezkumná činnost směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Proto nemohl přihlédnout k některým tvrzením dovolatele, která napadají postup žalobce zejména při projednání žádosti žalovaného o přijetí do družstva. Tato tvrzení, nehledě na jejich přesah vůči předmětu sporu, by předpokládala další dokazování. Eventuální právní otázkou zásadního významu, předestřenou dovolatelem, tak zůstala aplikace ustanovení o tom, že výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V postupu žalobce však nelze, alespoň nikoli podle zjištěného skutkového stavu, spatřovat rozpor s dobrými mravy. Nepřijal-li žalobce žalovaného za člena družstva, byl oprávněn využít v rámci svého vlastnického práva možnosti vypovědět nájem, což bez dalšího nelze považovat za zneužití práva. Po uplynutí výpovědní lhůty užíval žalovaný garáž bez právního důvodu a žalobci náležela ochrana vlastnického práva, podepřená ustanovením o právu domáhat se vydání (u nemovitosti vyklizení) neprávem zadržované věci.

Soudy obou stupňů se dopustily pochybení v označení relevantního právního předpisu, jímž je – jak mělo být správně uváděno – o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Jinak byla ovšem jednotlivá ustanovení tohoto zákona užita věcně správně, což se týká jak ustanovení o výpovědi z nájmu, tak i ustanovení o výpovědní lhůtě a o vázanosti souhlasem správního orgánu (implicite též ustanovení téhož předpisu o náležitostech nájemní smlouvy a o přechodu nájmu). Nesprávné označení zákona tedy nemělo vliv na správnost meritorního posouzení věci oběma soudy nižších stupňů.

Dovolací soud proto nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo, ve smyslu již citovaných ustanovení , zásadní právní význam; judikatura ke všem právním aspektům věci je konstantní a při právním posouzení věci nedošlo k rozporu s hmotným právem.

S ohledem na nepřípustnost dovolání nemohl dovolací soud přihlédnout k případným tzv. zmatečnostním vadám či k jiným vadám přezkoumávaného řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolací soud proto dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl ( věta první, ).

Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady (, ). Žalobce však ve vyjádření k dovolání žádné náklady tohoto procesního úkonu nevyčíslil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. února 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu