Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 73/2021-33
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 3 652 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 900 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 100 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 160,27 Kč, částky ve výši 1 000 Kč a částky ve výši 652 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 900 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 100 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 160,27 Kč, částky ve výši 1 000 Kč a částky ve výši 652 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 27. 11. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 3 652 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným dne 3. 9. 2018 rámcovou smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek. Po uzavření rámcové smlouvy byla následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 11. 10. 2018 smlouva o úvěru
č. 140135, na základě které obdržel bezhotovostním převodem částku 2 000 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 1 000 Kč (součet poplatku za zpracování úvěru ve výši 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč) se splatností do 8. 11. 2018. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.express-credit.cz, na které jsou podmínky, za kterých je možné uzavření smlouvy o úvěru. Zájemce si dle vlastní volby nastaví dostupné parametry (splatnost, výše úvěru), a v případě souhlasu s výší poplatku a celkové částky, kterou by byl povinen uhradit, klikne na políčko„ Podat žádost“. Po podání žádosti byla následně posouzena platební schopnost žalovaného a následně byl žalovaný formou sms zprávy informován o poskytnutí úvěru. Následně byla žalovanému na jeho bankovní účet zaslána požadovaná schválená jistina úvěru. Žalovaný uhradil pouze částku 100 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu dle smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu a poplatky za prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 4. 12. 2019 s účinností ke dni
12. 12. 2019, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a na předžalobní upomínku ze dne 9. 11. 2020 nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 652 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 160,27 Kč
a kapitalizovaný úrok ve výši 1 000 Kč.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě rámcovou smlouvu o úvěru, na základě které pak uzavřeli smlouvu
o úvěru č. 140135, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel převodem na účet celkem částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr včetně smluvního příslušenství v částce 2 500 Kč (se slevou) do 8. 11. 2018, který však neuhradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu s podmínkami smlouvy právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a smluvní pokutu ve výši 652 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázané z rámcové smlouvy o úvěru, ze smlouvy o úvěru, dokladu prokazující úhradu registračního poplatku, výpisu bankovního účtu prokazující poskytnutí jistiny, smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu, potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky a předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), přičemž se dle § 2395 smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Vzhledem k tomu, že byla smlouva o úvěru uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud rovněž ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí III. ÚS 4219/18 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ÚS 199/11 ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1 , písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost
(§ 120 odst. 1 ) o.s.ř. ). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1 , 2 o.s.ř. ) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k § 118a a 120 o.s.ř. ) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k § 114b a 118a o.s.ř. ).
9. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. netvrdila, ani neprokázala, že by se její právní předchůdkyně zabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze uvádí, že se spokojila s nedoloženým vyplněným dotazníkem o příjmech dlužníka. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost její právní předchůdkyně dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. , tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze částku ve výši 100 Kč, a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku ve výši 1 900 Kč, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. V této části shledal soud žalobu důvodnou, přičemž má za to, že den následující po doručení žaloby jako prokazatelně první výzvy k plnění z titulu bezdůvodného obohacení se žalovaný dostal do prodlení, a tudíž jej uznal povinným uhradit od 20. 3. 2021 též zákonný úrok z prodlení. Zbývající nárok na smluvní pokutu, smluvní úroky a náklady spojené s upomínáním uplatněný žalobou soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).