Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 53/2021-17
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 214 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 214 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 164 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 214 Kč od 12. 12. 2019 do 7. 9. 2020.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 214 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 164 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 2 214 Kč od 12. 12. 2019 do 7. 9. 2020. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 2 214 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy o pojištění vozidla.
V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci pak soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva, na kterou ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, přičemž vzniklý nedoplatek na pojistném ve výši 2 214 Kč a úrok z prodlení žalovaný dosud žalobkyni neuhradil.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 , otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající toliko v náhradě zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužného pojistného, u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství bagatelních sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplaceného pojistného a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen identifikační údaje žalované strany, identifikaci pojistné smlouvy a výpočet dlužné částky. K podávání těchto typizovaných žalob (za situace, kdy podrobně vypracované výzvy k úhradě, z nichž žaloba zcela vychází, vypracovává a zasílá žalobkyně prostřednictvím svého pověřeného úseku, popř. prostřednictvím vymáhací agentury) tak je neúčelné najímat advokáta a jeho odměnu a paušální a hotové výdaje za zastupování účastníka nelze žalobkyni přiznat. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Za situace, kdy žalobkyně má dostatečné personální kapacity interních zaměstnanců, či pověřené externí agentury k tomu, aby precizně vypracovávala a zasílala dlužníkům podrobné výzvy (obsahující veškeré potřebné náležitosti pro podání vlastní žaloby), nelze obecně o následném právním zastoupení advokátem hovořit jako o účelném. To vše za situace, kdy právní zástupce žalobkyně v drtivé většině projednávaných sporů omlouvá svoji účast a k jednání se nedostavuje.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).