Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 756/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 1999, č.j. -25, kterým Okresního soudu v Ostravě zamítl návrh na povolení obnov řízení vedených u téhož soudu pod spisovými značkami , a . Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že návrh na obnovu uvedených řízení byl podán opožděně ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „ “).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátkou) dovoláním, jímž namítal, že v řízeních, jejichž obnovu navrhl, byly důkazy „špatně zhodnoceny a provedeny poplatně, … tj. ve prospěch státního podniku O v O.“, a že předsedkyně senátu jednala pod tlakem „protiprávního systému aplikovaného lékaři a vybranými pracovníky O.“ Odvolacímu soudu vytýká, že zmíněný „tendenční postup poplatný době komunismu“ odmítl uznat za důvod obnovy ve smyslu

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož rozhodnutí soudů v řízeních, jejichž obnova je navrhována, byla vydána přede dnem nabytí účinnosti (část dvanáctá, hlava I, bod 16. cit. zákona), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do 31. 12. 2000.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení ; o žádný z případů zde zmíněných však ve věci nejde (a žalobce se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Podle ustanovení není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle , a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešit č. 10, pod poř. č. 61).

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení přípustné není; Nejvyšší soud je proto – bez jednání ( věta první ) – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami dovolatele, odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) (žalovanému, jemuž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a žalobce na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. února 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu