Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 675/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-167

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 30. října 2001, č.j. – 142, zastavil řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků žalobcům (výrok I.) pro překážku věci již pravomocně rozhodnuté usnesením ze dne 6. 8. 1999, kterým tentýž soud žalobcům nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Dále zastavil řízení ve věci samé (výrok II.) pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Praze k odvolání žalobců shora označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že projednání návrhu žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť ve věci již soud prvního stupně pravomocně rozhodl usnesením ze dne 6. srpna 1999, č.j. - 6. V novém návrhu žalobci totiž uplatnili stejné důvody jako ve svém dřívějším návrhu a pokud uvedli další skutečnosti, jednalo se o skutečnosti, které zde existovaly již v době rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 6. srpna 1999. Odvolací soud je projednat nemohl, neboť o nich již bylo pravomocně rozhodnuto.

K námitce odvolatelů na nesprávný postup soudu prvního stupně, podle nichž tento soud neměl řízení zastavit do doby rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku, odvolací soud konstatoval, že pokud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku, nelze ho vyzvat k jeho zaplacení a nelze ani vydat usnesení o zastavení řízení pro jeho nezaplacení. Protože však v posuzovaném případě již bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků, další návrh neobsahoval nové skutečnosti a řízení o tomto návrhu proto bylo zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, nevytkl odvolací soud soudu prvního stupně žádné pochybení.

Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci společným dovoláním, které podali zejména z důvodu uvedených v a b) (dále též jen „“). Jejich prostřednictvím odvolacímu soudu vytkli, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno a/] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [písmeno b/], a snesli argumenty na podporu svých tvrzení, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků jsou u nich splněny. Poukázali rovněž na to, že jejich novým návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků, který obsahoval kromě známých skutečností i nové skutečnosti, se soudy nižších stupňů nezabývaly a svým přístupem k celému případu jim znemožňují domoci se práva na vymožení finančních prostředků, což označili jako porušení základního práva na řádný proces. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu zrušil.

Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věcí není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího usnesení odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , , a

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť usnesení soudu prvního stupně, které bylo rozhodnutím odvolacího soudu potvrzeno, nebylo usnesením ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle , a a 3 , neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených.

Zbývá posoudit, zda je dovolání přípustné podle Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle [písmeno a)], nebo kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (), o přistoupení dalšího účastníka () a o záměně účastníka () [písmeno b)].

O žádný z případů usnesení taxativně uvedených v § 239 odst. 2 písm. b) se nejedná, takže ani podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.

Konečně podle není dovolání rovněž přípustné, neboť jeho přípustnost je vázána na usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle (tj. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení) ve věci samé, a nikoliv na usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebo o zastavení řízení o procesních návrzích účastníků (např. řízení o prominutí soudního poplatku, řízení o prominutí zmeškání lhůty). Protože v posuzovaném případě soud prvního stupně zastavil podle řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků, a nikoliv řízení ve věci samé, není dovolání ani podle přípustné.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaných dovolání jako nepřípustných. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), podaná dovolání odmítl (, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , neboť žalobci, jejichž dovolání byla odmítnuta, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. února 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu