Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 145/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobkyně P. & G. – R., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. F., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 451.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2001, č.j. -215, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. března 2001, č.j. -215, změnil rozsudek ze dne 9. července 1999, č.j. -147, kterým Okresní soud v Karviné žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalobci náklady řízení, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 451.672,- Kč (bod I. výroku) a náklady řízení (bod II. výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).

Usnesením ze dne 26. února 1999, č.j. -114, odvolací soud v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. července 1996, č.j. -90, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a v něm vymezil, na posouzení jakých skutečností má v novém řízení zaměřit pozornost při doplnění dokazování a uvedl, provedení kterých důkazů se mu jeví vhodným. Soud prvního stupně, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, že zjistí-li po doplnění dokazování, že smlouva o konsorciu nebyla platně uzavřena, pak jeho závěr o odpovědnosti žalovaného za závazky konsorcia neobstojí a bude třeba podrobně se zabývat otázkou, kdo jako kupující ve skutečnosti kupní smlouvu uzavřel a zda je tedy žalovaný ve sporu pasivně legitimován, doplnil dokazování výslechem žalovaného a svědků a listinami, zejména kupní smlouvou, objednávkou výrobků, dodacím listem a dohodou o zrušení konsorcia a jeho majetkovém vypořádání. Poté dospěl k závěru, že mezi žalovaným a svědkem H. byla uzavřena dne 22. prosince 1991 v písemné formě smlouva o založení konsorcia, přičemž však nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by tato smlouva měla všechny náležitosti vymezené v § 360a hospodářského zákoníku (dále též je „hosp. zák.“). Samotnou smlouvou o založení konsorcia nemohl být důkaz proveden, neboť ji žádný z účastníků, ani svědek H. jako druhý účastník konsorcia neměli v materiální podobě k dispozici. Dále soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva byla v předmětném případě uzavřena mezi žalobkyní a svědkem H., který ji a objednávku podepsal, žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že by plnila svědkovi H., případně žalovanému. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala platný vznik konsorcia mezi žalovaným a svědkem H. a že by tedy vznikla solidarita při plnění závazků konsorcia, soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky z titulu jeho solidárního závazku jako účastníka konsorcia k zaplacení kupní ceny dodaného zboží, svým v pořadí druhým rozsudkem v plném rozsahu zamítl.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci řízení – žalobkyně se odvolala do všech jeho výroků a žalovaný do výroku o nákladech řízení. Odvolací soud při přezkoumání odvoláními napadeného rozsudku vyšel ze skutkových zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně z kupní smlouvy, objednávky, faktury a dohody o zrušení konsorcia, jakož i dodacího listu, kde nad rámec zjištění o jeho obsahu odvolací soud zdůraznil, že svědek M. jako vedoucí skladu, v němž účastníci konsorcia vyvíjeli svou činnost, nevyloučil, že na dodacím listu je jeho podpis. Po doplnění dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména výpisy z evidence živnostenských úřadů, účetními doklady, zprávou Policie ČR, jakož i doplňujícími výslechy svědků M. a H. dospěl odvolací soud k závěru, že skutkové závěry a právní posouzení věci soudem prvního stupně správné nejsou.

Z provedených důkazů vzal za prokázané, že svědek H. jako kupující podepsal objednávku i kupní smlouvu pro potřeby společného podnikání se žalovaným v konsorciu. Zboží bylo žalobkyní pro konsorcium dodáno, když její povinnost dodat byla v souladu s ujednáním bodu 7 uzavřené kupní smlouvy splněna předáním dopravci k přepravě do místa provozovny, v níž účastníci konsorcia vyvíjeli svou podnikatelskou činnost. Kupní cena dodaného zboží byla zčásti uhrazena zápočty, přičemž nezaplacená zůstala žalovaná částka. Odvolací soud proto v této části uzavřel, že žalobkyně svou povinnost prodávajícího zboží dodat z platně uzavřené kupní smlouvy splnila, ze strany kupujícího, kterým byl svědek H., nebyla povinnost k zaplacení kupní ceny splněna.

Pokud jde o smlouvu o konsorciu uzavřenou mezi žalovaným a svědkem H., vzal soud za prokázané, že tato byla dne 22. prosince 1991 v písemné formě uzavřena platně, neboť obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a proto žalovaného stíhají důsledky uvedené v ustanovení § 106zb hosp. zák., tedy jeho solidární odpovědnost s I. H. vůči třetím osobám za předmětný závazek zaplatit za zboží dodané žalobkyní pro potřeby konsorcia, přičemž jednání I. H. pro účely společného podnikání v konsorciu zavazuje žalovaného jako druhého účastníka konsorcia v souladu s jejich ústní dohodou bez potřeby udělení zvláštní, např. písemné plné moci. Tento svůj závěr odvolací soud opřel o zjištění, která vyvodil zejména z dohody o zrušení konsorcia ve spojení se stanovisky žalovaného, z doplňujícího výslechu svědka H., jakož i z výpisů evidence příslušných živnostenských úřadů o podnikatelských oprávněních obou účastníka konsorcia. Odvolací soud tak v této věci přisvědčil názoru žalobkyně o platném uzavření smlouvy o konsorciu s právními důsledky z toho vyplývajícími pro žalovaného, a nikoliv názoru žalovaného, který ve vyjádření k odvolání žalobkyně namítal, že mezi ním a svědkem H. nikdy nebyla žádná platná smlouva o založení konsorcia uzavřena, proto konsorcium nemohlo nikdy platně vzniknout a nemůže být solidárně zavázán z kupní smlouvy, kterou uzavřel I. H., který neměl k jednání jeho plnou moc.

Na základě uvedených zjištění a závěrů odvolací soud dovodil, že odvolání žalobkyně je důvodné, a proto napadený rozsudek ve věci samé změnil tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalovaný dovolání datované dne 14. května 2001 a doplněné podáním datovaným dnem 22. srpna 2001, jehož přípustnost opřel o ustanovení (dále též jen „ “) a důvodnost o ustanovení , jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci. Trval na nedostatku své pasivní věcné legitimace, neboť kupní smlouvu uzavřel sám svědek H., přičemž se nejednalo o závazek konsorcia, neboť jeho označení se ve smlouvě vůbec nevyskytuje. Dále zpochybnil závěr soudu o tom, že smlouva o konsorciu byla platně uzavřena, neboť v ní nebyly vymezeny ve smyslu hospodářského zákoníku sankce a důsledky za porušení smluvních povinností. Smlouva rovněž neobsahovala způsob vypořádaní vzájemných nároků po zániku konsorcia, přičemž absence těchto ujednání způsobuje neplatnost smlouvy o sdružení ve smyslu hospodářského zákoníku. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „ “). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté rovněž projednal podle dosavadního znění , jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání je v dané věci přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve dvou směrech – v otázce své pasivní věcné legitimace a dále v otázce neplatnosti smlouvy o konsorciu. I když své námitky podřazuje důvodu uvedenému v , obsahově brojí proti skutkovým zjištěním, na kterých odvolací soud založil svůj závěr o oprávněnosti žalobního nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny proti žalovanému jako účastníku konsorcia, čemuž odpovídá důvod uvedený v , jehož prostřednictvím lze soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedením dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšla za řízení najevo, nebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti) zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z až 135 Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazovaní v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska věcného práva.

Skutkové závěry odvolacího soudu o tom, že kupní smlouvu se žalobkyní uzavřel svědek H. jako účastník konsorcia, odpovídající za závazky konsorcia vůči třetí osobám solidárně se žalovaným jako dalším účastníkem téhož konsorcia, a že smlouva o konsorciu, byť se nedochovala její písemná podoba, obsahovala všechny podstatné náležitosti podle § 106za a nás. hospodářského zákoníku, vycházejí jednak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dále z hodnocení důkazů, jimiž odvolací soud doplnil dokazování.

Dovolacím důvodem uvedeným v však nelze napadnout každé skutkové zjištění odvolacího soudu, nýbrž jen takové, ze kterého napadené rozhodnutí vychází a které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazovaní. Samotné hodnocení důkazů proto nelze napadnout tímto dovolacím důvodem, přičemž na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Takové důvody, které by naplnily dovolací důvod podle , však dovolatel v dané věci neuvádí, když odvolacímu soudu nevytýká, že vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplývají, resp. že pominul skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, ani že v jeho hodnocení důkazů je logický rozpor. Pouhá tvrzení dovolatele o nedostatku jeho pasivní věcné legitimace, resp. o tom, že smlouva o konsorciu neobsahuje všechny náležitosti, nejsou sama o sobě způsobilá zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle

Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto podle , části věty před středníkem, , dovolání zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. února 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu