Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 850/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-247

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Z. I., spol. s r. o., zastoupené Mgr. Z. D., advokátem, proti žalovanému P. G., zastoupenému JUDr. J. M., advokátem, o zaplacení 39 843 Kč s příslušenstvím a 9 960,75 Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. - 202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal po žalobkyni zaplacení 49 804 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení kupní ceny a smluvní pokuty za prodlení s úhradou kupní ceny.

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 5. února 2002 č. j. - 150 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 39 843 Kč s úrokem z prodlení od 26. 12. 1997 do zaplacení ve výši 19% z částky 10 222 Kč, ve výši 21% z částky 18 708 Kč a ve výši 26% z částky 10 913 Kč a částku 9 960,75 Kč; co do zbytku, tedy do částky 0,25 Kč a do úroku z prodlení od 26. 12. 1997 do zaplacení ve výši 7% z částky 10 222 Kč a ve výši 5% z částky 18 708 Kč, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného do výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. června 2002 č. j. - 202 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit úrok z prodlení od 3. 4. 1999 a tak, že ohledně úroku z prodlení od 26. 12. 1997 do 2. 4. 1999 se žaloba zamítá; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle dovolatele je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / / a rozsudky obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení věci / / s tím, že je naplněn i , neboť se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jde-li o výrok rozsudku, jímž byl odvolacím soudem ve věci samé změněn rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání proti němu přípustné / / pouze za předpokladu, že dovolání podal účastník, který je k podání dovolání subjektivně legitimován. Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií, která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. „Subjektivní přípustnost“ dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu , kdy byl rozsudkem odvolacího soudu částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost odráží stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, která se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší.

V posuzovaném případě odvolací soud vyhověl částečně odvolání žalovaného tak, že rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu změnil tak, že žalobu částečně zamítl. Odstranění (zrušení) části měnícího výroku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba, by nevedlo ke stavu pro dovolatele příznivějšímu (v porovnání s dobou jež předcházela jejímu vydání); zrušením měnícího výroku kasačního rozsudku, kdy byla žaloba částečně zamítnuta, by se totiž obnovil rozsudek soudu prvního stupně, který v tomto rozsahu žalobě vyhověl, takže dovolatel, který v tomto rozsahu prosazuje zrušení rozsudku odvolacího soudu, by se - z hlediska svých procesních zájmů - odklizením odvolacího rozsudku v uvedeném rozsahu ocitl v subjektivně horším postavení. Jinak řečeno, napadenou částí měnícího výroku rozsudku nebyla dovolateli způsobena žádná újma, jíž by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Není-li dovolání v tomto rozsahu subjektivně přípustné, je bezpředmětné zabývat se otázkou, zda mohlo být - podle ustanovení § 237 - přípustné objektivně.

Jde-li o část rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil ve věci samé ve vyhovujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo v posuzovaném případě), úprava připouští dovolání pouze ve dvou následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek zrušil / /. Jestliže dovolání není přípustné podle , tak jak je tomu v předmětné věci, je v druhém případě / / dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, přičemž zásadní význam rozhodnutí je dovozován zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího sodu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Protože dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2002 č. j. - 202, jímž byl potvrzen v dovoláním napadeném rozsahu rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. února 2002 č. j. - 150, nebylo shledáno přípustným podle , není třeba rozhodnutí o odmítnutí dovolání odůvodňovat (viz ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. února 2003

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu