Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3DDA16CBC0D881B8C1257A4E006ACA9D.html
HTML · 12.7 KB
No categories available
32 Odo 626/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 13. dubna 2001, čj. 7 C 315/98 -55 v odvoláním napadené části, tj. ve výroku II., kterým Okresní soud v Opavě žalobu na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem do 15 dnů od právní moci rozsudku kupní smlouvu určeného znění zamítl, a v jeho výroku III. o nákladech řízení před soudem prvního stupně ho změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě těchto nákladů částku 8.375,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.092,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podala žalovaná včas dovolání. Namítla, že oba soudy pochybily ve svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení tím, že při určení tarifní hodnoty řízení, a tím i odměny za jeden úkon právní služby nesprávně použily ustanovení § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, aniž to jakkoli odůvodnily. Podle dovolatelky měly oba soudy určit tarifní hodnotu řízení, a tím i odměnu za jeden úkon právní služby podle § 8 odst. 1 citovaného právního předpisu, tj. měly vycházet z kupní ceny nemovitosti ve výši 3,409.000,- Kč, která byla předmětem řízení. Tímto postupem dospěla k částce 13.775,- Kč za jeden úkon právní služby a ke svým nárokům na celkovou odměnu (včetně paušální náhrady) ve výši 110.200,- Kč za prvoinstanční řízení a na celkovou odměnu (včetně paušální náhrady a náhrady cestovních výdajů) ve výši 41.325,- Kč za odvolací řízení. Dovolatelka, poukazujíc na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 598/2000 ze dne 4. července 2001, o který opřela svůj právní nárok, navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „o. s. ř. “).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s .ř.
Ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání směřujícího proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými ustanoveními.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu,
a/ jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), usnesením odmítl (§ 243b odst. 5 , § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 , § 224 odst.1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání žalované bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. února 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu