Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 56/2001

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-677

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Úpadce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2000, čj. -346 potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2000, čj. -199, v němž tento soud zamítl návrh na obnovu řízení ve věci návrhu věřitele I. a p. b., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka Č. K., spol. s r. o., návrh na zrušení konkursu z důvodu, že nejsou předpoklady pro konkurs a dále rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně správně aplikoval ust. ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “), podle něhož není obnova řízení přípustná proti rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak. Pokud úpadce staví svůj návrh na tvrzení, že v době rozhodování soudu prvního stupně nebyly podmínky pro prohlášení konkursu, umožňovalo ust. zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) dosáhnout zrušení konkursu, zjistilo-li se, že nejsou předpoklady pro konkurs, a proto není obnova řízení přípustná.

V případě návrhu na zrušení konkursu pak odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že absenci předpokladů pro konkurs ve smyslu § 44 odst. 1 písm. a) ZKV nelze mít za doloženou, jestliže pohledávky ve výši přesahující 150,000.000,- Kč přihlásí 30 věřitelů a kdy není doložena schopnost úpadce tyto závazky uhradit.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Dovoláním ze dne 12. 7. 2000 napadl úpadce výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2000, čj. -356 (ve spise opraveno na čl. 346), tak i usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2000, čj. -199.

V odůvodnění dovolání úpadce zejména uvedl, že na společnost dovolatele byl Krajským obchodním soudem v Praze ze dne 26. 10. 1999, čj. -26 prohlášen konkurs na základě návrhu věřitele, který prokazatelně nebyl věřitelem společnosti dovolatele v době podání návrhu na prohlášení konkursu. Usnesení o prohlášení konkursu nebylo dovolateli doručeno do vlastních rukou, přesto nabylo právní moci a dovolatel se nemohl účinně bránit.

Dovolatel proto podal návrh na obnovu řízení. Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2000, čj. -199 obnovu řízení dle ust. zamítl z důvodu, že obnova řízení není v konkursním řízení přípustná, a to s odvoláním na speciální ust. , ve znění novel. Odvolací soud usnesením ze dne 8. 6. 2000, čj. -346 rozhodl o odvolání proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně tak, že ho potvrdil. Dovolatel dále tvrdí, že usnesení odvolacího soudu neobdržel.

Vzhledem k uvedenému dovolatel je přesvědčen, že řízení je postiženo vadami, které mohou mít za následek další nesprávná rozhodnutí a že v dovolacím řízení je řešena otázka zásadního právního významu a proto je žádoucí, aby dovolací soud dovolání připustil a rozhodl ve věci.

V podání ze dne 7. 7. 2000, které bylo doručeno odvolacímu soudu dne 13. 7. 2000, úpadce navrhl, aby soud vyslovil přípustnost dovolání proti svému rozhodnutí k otázkám, zda soud může zamítnout návrh na obnovu řízení z důvodu dle ust. s odvoláním na ust. ZKV, zda soud může rozhodnout samosoudcem bez nařízeného jednání o zamítnutí obnovy řízení z důvodu dle a zda může soud rozšířit účastníky konkursu o věřitele, kteří přihlásí své pohledávky z důvodu ručení úpadce.

Dovolatel dále doplnil dovolání v podání ze dne 22. 10. 2001, v němž podrobně popsal postup při opatřování fotokopií dokladů ze spisu zn. a doručování písemností z čl. 14, 17, 35 a 38 z uvedeného spisu. Dále uvedl svůj názor na doručování zásilek tzv. náhradním způsobem a uvedl, kam mu měly být zásilky dosílány. Dovolatel je proto toho názoru, že písemnosti mu určené nebyly řádně doručeny ve smyslu ust.

Dále dovolatel namítl, že usnesení o prohlášení konkursu ze dne 26. 10. 1999, čj. -26 nenabylo právní moci dne 11. 11. 1999, jak je na něm ve spisu vyznačeno.

Z uvedeného úpadce dovozuje, že mu nesprávným doručováním byla odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ust.

V podání ze dne 31. 12. 2002 dále úpadce doplnil důkazy týkající se nedostatků při doručování písemností. Zejména z vysvětlení doručovatelky paní Weberové vyplývá, že věděla, že úpadce má v sídle společnosti oprávněného zástupce k vyzvedávání veškerých zásilek a přesto čtyřikrát bezdůvodně označila na přelepce „odstěhován bez udání adresy“. Z toho úpadce dovozuje, že mu předmětné písemnosti nebyly doručeny v souladu s ust. a nemohla nastat fikce doručení.

S ohledem na to se dovolatel domnívá, že vadu řízení spočívající v tom, že mu nebyl doručen návrh na prohlášení konkursu, ani usnesení o prohlášení konkursu, je možné odstranit jen povolením obnovy řízení.

Nejvyšší soud s ohledem na bod 17., hlavu I., část dvanáctou přechodných ustanovení dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

V souladu s ust. a a 2 konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání v posuzovaném případě přípustné.

V předmětné věci je dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, v němž tento soud zamítl návrh dovolatele na povolení obnovy a na zrušení konkursu dle ust. ve znění novel.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o usnesení odvolacího soudu, je dovolání přípustné v případech uvedených v , a

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání mj. v tom, že mu nesprávným postupem při doručování návrhu na prohlášení konkursu a při doručování usnesení o prohlášení konkursu dle a 2 byla odňata možnost jednat před soudem.

Z uvedeného je zřejmé, že tato dovolatelem tvrzená vada řízení měla nastat v řízení, v němž bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu.

Dovoláním je však napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o návrhu na obnovu řízení; v tomto řízení takovouto vadu dovolatel netvrdí a dovolací soud ji sám také neshledal.

V průběhu řízení o návrhu na obnovu řízení tedy nebyla dovolateli nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, neboť jak vyplývá i ze spisu, mu bylo umožněno realizovat procesní práva, která jsou mu dána . Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že dovolání není podle ust. v této věci přípustné

Totéž platí i v řízení vedeném o návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10.4.2000, čj. -199 o prohlášení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a) ZKV, neboť ani v něm nebyla uvedená vada shledána.

Dovolatel dále podal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání dle ust. (správně odst. 1) , neboť se podle jeho názoru jedná o rozhodnutí zásadního právního významu.

Dovolání je podle přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( )

Ze spisového materiálu vyplývá, že návrh dovolatele na vyslovení přípustnosti dovolání byl datován dnem 7.7.2000, soudu prvního stupně byl doručen 12.7.2000 a poté odvolacímu soudu dne 13.7.2000.

Usnesení Vrchního soudu v Praze čj. -346 bylo vydáno dne 8.6.2000 a takto je i datováno; k doručení bylo odesláno soudu prvního stupně dne 15.6.2000.

Z ust. mj. vyplývá, že návrh účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání lze učinit nejpozději do vydání usnesení.

Z popsaného stavu je zřejmé, že návrh účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání byl učiněn opožděně. Odvolací soud proto o něm nerozhodoval.

Pro aplikaci ust. , tj. nevyhoví-li odvolací soud návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, je, jak to nepochybně vyplývá z uvedeného ustanovení, též nezbytné, aby byl včas podán návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Není-li tento předpoklad splněn, nemůže dovolací soud posuzovat, zda či nikoliv má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam a poté event. uzavřít, že dovolání je přípustné. Pro úplnost je třeba uvést, že uvedená ustanovení lze aplikovat dále za předpokladu, že dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodováno ve věci samé.

Dovolací soud s ohledem na uvedené byl nucen konstatovat, že v daném případě nebylo možné aplikovat ust. a 2

Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání není přípustné podle ust. až e), g) , když takovéto vady řízení dovolatel v dovolání neuplatňoval a z obsahu spisu nevyplývají a dovolání není přípustné ani podle ust. až f), neboť v předmětné věci nejde o žádný z případů zde uvedených.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nemohl se dovolací soud již zabývat dalšími námitkami dovolatele, jimiž brojil proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení a na zrušení konkursu z důvodu, že nejsou dány předpoklady pro konkurs [§ 44 odst. 1 písm. a) ZKV].

Nejvyšší soud proto podle , , a 2, a 2, v návaznosti na ust. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a , 1. věta (per analogiam) tak, že dovolatel nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 11. února 2003

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu