Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1461/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. srpna 1995, č. j. -36, žalovanému uložil, aby odstranil na vlastní náklady nadzemní ocelovou jímku, postavenou na pozemku parc. č. 102, zapsaném u Katastrálního úřadu v N. J. na LV č. 211 pro obec a kat. území S., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku parc. č. 102 na základě darovací smlouvy z 12. 4. 1991, registrované téhož dne bývalým státním notářstvím v Novém Jičíně, uzavřené mezi A. S. a F. S. jako dárci a žalobcem jako obdarovaným. Žalovaný je právním nástupcem JZD R. v S. Rozhodnutím odboru MěNV v P. z 29. 8. 1983, č. j. výst. 681/83/Sa-Ša, bylo na základě žádosti z 30. 6. 1983 právnímu předchůdci žalovaného vydáno stavební povolení na výstavbu přídvorského hnojiště na pozemku parc. č. 1473 v kat. území S. Rozhodnutím téhož úřadu z 30. 9. 1983, č. j. výst. 971/83/So-Ša bylo právnímu předchůdci žalovaného vydáno stavební povolení k výstavbě silážních žlabů na pozemku parc. č. 1473 v kat. území S. Za účelem výstavby přídvorského hnojiště a silážních žlabů bývalý ONV v N. J. rozhodnutím z 26. 2. 1983 odňal zemědělské výrobě zemědělskou půdu ve výměře 5077 m2, a to část pozemku parc. č. 1473 v kat. území S. Rozhodnutími z 29. 8. 1983 a 30. 9. 1983 bylo upuštěno od vytýčení prostorové polohy staveb orgánem nebo organizací k tomu pověřenou, přičemž rozhodnutím z 30. 9. 1983 byl určen jako osoba odpovědná za soulad prostorové polohy stavby s dokumentací občan T. Dohodou uzavřenou mezi JZD R. v S. a A. S. jako vlastnicí domu č. p. 239 v S. dne 12. dubna, blíže neurčeného roku, vyslovila A. S., tehdejší spoluvlastnice pozemku parc. č. 102, souhlas s tím, aby jímky byly postaveny na pozemku parc. č. 102. Soud prvního stupně přiznal žalobci ochranu jeho vlastnického práva, když dospěl k závěru, že udělení souhlasu k postavení jímky na pozemku parc. č. 102 jedním ze spoluvlastníků tohoto pozemku nelze považovat za běžnou záležitost a že žalovaný postavil jímku na pozemku žalobce v rozporu s vydaným stavebním povolením.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. května 1996, č. j. -63, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nikoli s jeho právním posouzením věci. Podle názoru odvolacího soudu s ohledem na ObčZ ve znění po novele provedené je třeba věc posuzovat podle ObčZ před uvedenou novelou, z něhož vyplývá, že „případná sankce odstranění stavby byla možná pouze vůči občanovi, nikoliv organizaci, který zřídil stavbu na pozemku, který není oprávněn užívat nebo který je oprávněn užívat k jinému účelu“. Právní následky vzniklé po l. 1. 1992 podle ObčZ nelze proti žalovanému uplatnit.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 30. ledna 1997, č. j. -75, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 1996, č. j. -63, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovodil, že i když do 31. 12. 1991 žalobce neměl nárok na odstranění stavby jímky ve smyslu ObčZ ve znění před novelou provedenou , vzhledem k tomu, že tento vztah mezi účastníky nezanikl a přetrval i po 1. 1. 1992, je třeba zánik tohoto vztahu, způsob vypořádání účastníků, posuzovat podle ObčZ ve znění po uvedené novele.

S ohledem na právní závěr Nejvyššího soudu, vyslovený ve výše uvedeném rozsudku, a za účelem doplnění dokazování odvolací soud usnesením ze dne 31. října 1997, č. j. -81, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. srpna 1995, č. j. -36, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podáním došlým soudu prvního stupně 22. 10. 1998 žalobce změnil žalobní petit tak, aby soud uložil žalovanému, aby odstranil na vlastní náklady nadzemní ocelovou jímku o obsahu 484 m3, vnitřním průměru 15,48 m a výšce 2,81 m, postavenou na pozemcích parcelních čísel 102, 1395/2 a 1393, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v N. J. na LV č. 211 pro obec a katastrální území S. a aby odstranil na vlastní náklady záchytnou nadzemní ocelovou jímku o obsahu 80 m3, poloměru 3 m, výšce 2,97 m, postavenou na pozemku parc. č. 102, zapsaném na tomtéž listu vlastnictví.

Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 25. května 2000, č. j. -136, změněné žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Kromě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně již v rozsudku z 23. 8. 1995 soud prvního stupně dále ze znaleckého posudku Ing. S. D. zjistil, že odstranění sporných nádrží je možné, ale musí být zachována skladovací kapacita, což by vyžadovalo vybudování nové spodní stavby na jiném místě. Za nejméně nákladné znalec považuje vybudování skladovací kapacity na jiném místě při využití stávajících konstrukcí, kdy náklady lze odhadnout částkou 2 309 438,- Kč, k níž je ještě třeba připočíst náklady na vyčištění předmětných nádrží. Soud prvního stupně dovodil, že jde o stavbu neoprávněnou, a za situace, kdy žalobce vyslovil nesouhlas s tím, aby stavba byla přikázána za náhradu do jeho vlastnictví, a kdy omezení vlastnického práva žalobce ve prospěch žalovaného není a nemůže být ve veřejném zájmu, přichází v úvahu pouze odstranění stavby.

Odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. února 2001, č. j. -166, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odvoláním napadeném rozsudku. Měl za prokázané, že právní předchůdce žalovaného postavil jímky na základě stavebního povolení, ale na jiném pozemku, než který byl uveden ve stavebním povolení. K postavení jímky na pozemku parc. č. 102 bylo zapotřebí souhlasu obou tehdejších spoluvlastníků, což se nestalo. Při posouzení otázky, zda se jedná o neoprávněnou stavbu či nikoliv, je třeba vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 2. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2000, o neoprávněnou stavbu nemůže jít tehdy, byla-li stavba zřízena před 1. 1. 1992 tzv. socialistickou organizací. Protože je nesporné, že předmětné stavby byly vybudovány JZD R. v S., které bylo před 1. 1. 1992 socialistickou organizací, nelze na danou věc aplikovat ObčZ ve znění po novele provedené a protože před 1. 1. 1992 mohl neoprávněnou stavbu zřídit jen občan, nelze aplikovat ani ObčZ ve znění před touto novelou. Kromě toho o neoprávněnou stavbu na pozemcích parc. č. 1395/2 a 1393 nemohlo jít i proto, že tyto pozemky v době stavby byly v užívání zemědělského družstva, které podle , o zemědělském družstevnictví, mělo oprávnění na sdružených pozemcích zřizovat stavby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženou jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, kdy soud vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Jiná vada, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle žalobce spočívá v tom, že odvolací soud při rozhodování se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v rozsudku z 30. 1. 1997. Pokud odvolací soud dovodil, že právní předchůdce žalovaného měl oprávnění na sdružených pozemcích zřizovat stavby, namítá, že pozemek parc. č. 102 nebyl sdružen k družstevnímu užívání ve prospěch právního předchůdce žalovaného, a pokud jde o pozemky parc. č. 1395/2 a 1393, pak z darovací smlouvy z 12. 4. 1991 vyplývá, že byly sdruženy jen jejich části, a tato smlouva neosvědčuje, že na těchto částech byla stavba jímek realizována. Nadzemní ocelová jímka je ze ¾ postavena na pozemku parc. č. 102 a záchytná ocelová jímka výhradně na tomto pozemku. S ohledem na nesouhlas bratra žalobce, v té době spoluvlastníka pozemků, s postavením jímek nemohly být pozemky s ohledem na sdruženy. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolatel nenamítal, že se v řízení vyskytly vady uvedené v , a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé takové vadě došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.

Dovolatel především namítal, že řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ]. Tuto jinou vadu řízení spatřoval v tom, že odvolací soud se při rozhodování neřídil závazným právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v rozsudku z 30. 1. 1997, č. j. -75. Postup odvolacího soudu, který se neřídil ve smyslu věty druhé závazným právním názorem dovolacího soudu, může být opodstatněným dovolacím důvodem, vymezeným v , jen za předpokladu, že tato nedůslednost vedla k nesprávnému rozhodnutí. Z níže uvedených důvodů je zřejmé, že napadený rozsudek odvolacího soudu je s ohledem na zaujatý právní názor, byť je do určité míry odlišný od právního názoru, který zaujal Nejvyšší soud v předchozím označeném rozsudku z 30. 1. 1997, správný. Namítaný dovolací důvod podle tak není dán.

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním názoru, který zaujal Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 2. 1999, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 2000, jehož právní větu v podstatné části citoval. S tímto rozhodnutím se dovolací soud zcela ztotožňuje a odkazuje na ně. Podle právní úpravy platné před 1. 1. 1992 mohl neoprávněnou stavbu zřídit pouze občan. Protože sporné stavby zřídil právní předchůdce žalovaného – socialistická organizace před tímto datem, nelze v daném případě aplikovat ani § 221 ObčZ ve znění před 1. 1. 1992. Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 25. 2. 1999, sp. zn. dovodil, že „i stavba postavená na cizím pozemku neoprávněně tzv. socialistickou organizací se ze zákona stala jejím vlastnictvím, resp. vlastnictvím státu. V úvahu pak případně přicházela (při splnění zákonných podmínek) náhrada škody, nikoliv však postup podle § 221 ObčZ. Jestliže tedy před 1. 1. 1992 nedošlo ke vzniku právního vztahu, nemůže se tento neexistující právní vztah ve smyslu , věty před středníkem,ObčZ. řídit ustanoveními novelizovaného zákona. O neoprávněnou stavbu tudíž nemůže jít tehdy, byla-li tato stavba zřízena před 1. 1. 1992 tzv. socialistickou organizací ( a násl. hospodářského zákoníku – ve znění platném do 30. 4. 1990)“.

Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu dovolacích námitek správný a dovolání bylo proto zamítnuto ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyl úspěšný a žalovanému náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo, nevznikly ( , , , ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu