Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 704/09

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jiřího Muchy - ze dne 22. října 2009

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. -12 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. -28, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. -27 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. -42, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 9. 2008 č. j. -14 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 12. 2008 č. j. -26, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. -7 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. -20, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. -11 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. -24, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2008 č. j. -15 ve výroku III. a IV. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 1. 2009 č. j. -27, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. -11 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. -22 a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. -13 ve výroku II. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2009 č. j. -25, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce.

VýrokI. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. -28, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. -42, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 12. 2008 č. j. -26, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. -20, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. -24, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 1. 2009 č. j. -27, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. -22 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2009 č. j. -25 se zrušují. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění

I.

1. Ve včas podaných ústavních stížnostech, které i jinak splňovaly náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, a posléze i požádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení ve smyslu .

2. Dne 11. 6. 2009 rozhodl Ústavní soud usnesením, kterým jednotlivé ústavní stížnosti stěžovatelky, zapsané původně pod spisovými značkami ,

,

,

,

,

,

a

, spojil ke společnému řízení k ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

, neboť v projednávaných věcech byla splněna podmínka hospodárnosti podle ( ).

3. Napadenými usneseními Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (materiálně) potvrdil výroky rovněž napadených usnesení, jimiž Okresní soud v Pardubicích stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložil s poukazem na ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění , povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové z titulu nákladů exekuce částky 4 165 Kč hotových výdajů, paušálně stanovených podle , o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

4. Stěžovatelka v ústavních stížnostech shodně namítala protiústavnost napadených rozhodnutí, již spatřovala v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je názoru, že absentují-li v zákoně č. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudní exekutorce ukládána být neměla.

II.

5. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve vyjádření (coby účastník řízení před Ústavním soudem) odkázal na svoje předchozí vyjádření zaslané k věci vedené pod

sp. zn.

, v němž dal najevo, že podle jeho názoru ústavní stížnost není důvodná, a odvolal se současně na odůvodnění napadených rozhodnutí, připomínaje, že podnět k zastavení exekuce byl podán až za účinnosti "nové" právní úpravy. Legitimní očekávání stěžovatelky tak podle názoru odvolacího soudu nemohlo být zasaženo.

6. Okresní soud v Pardubicích k ústavní stížnosti uvedl, že v případě, kdy pozdější procesní úprava neobsahuje přechodná ustanovení ve vztahu k právní úpravě předchozí, je nutno se řídit tou, jež je účinná v době rozhodování soudu; proto navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, případně zamítnuta.

III.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

8. Ústavní soud poté, co ve smyslu ustanovení získal souhlas účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

IV.

9. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, již stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již v jejích věcech v nálezech ze dne 29. 7. 2009

sp. zn.

(N 172/54 SbNU 181), ze dne 4. 6. 2009

sp. zn.

(N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 5. 5. 2009

sp. zn.

(N 110/53 SbNU 375), přičemž v prvních dvou nálezech se tak stalo ve vztahu k rozhodnutí téhož odvolacího soudu a v případě prvním i ve vztahu k témuž soudu prvoinstančnímu. Přitom právní základna tam vyjádřených názorů byla Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším, ze dne 10. 3. 2009

sp. zn.

(N 51/52 SbNU 511), ve věci jiných účastníků, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení exekučního řádu ve vztahu k jeho novele provedené rovněž.

10. V nálezu

sp. zn.

(a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (y), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených ve vztahu k ustanovení exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".

11. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť y dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.

12. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla (v té či oné míře) adresována. V jejich světle a z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.

13. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".

V.

14. Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů a s ohledem na hospodárnost řízení, Ústavní soud shledal, že pro nápravu zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky je přiléhavé zrušit toliko rozhodnutí odvolacího soudu, neboť nápravu lze soustředěně provést již na této instanční úrovni, a shodně bylo ostatně Ústavním soudem postupováno i ve věcech předešlých (shora označených). Zrušení usnesení odvolacího soudu ve všech výrocích pak má svoji logiku v potřebě adekvátně reflektovat i práva a povinnosti ostatních účastníků exekučních řízení, nemluvě již o samozřejmosti ve vztahu k dřívějším rozhodnutím o nákladech řízení.

15. Za situace, kdy Ústavní soud ruší pouze rozhodnutí odvolacího soudu, je nevyhnutelné ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně posoudit jako nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh na zrušení výroků II. v záhlaví uvedených usnesení soudu prvního stupně podle odmítl.

16. Řečené vede k závěru shodnému s tím, jenž byl vysloven k předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové napadenými usneseními právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované d, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení napadená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.

17. Co do návrhu, aby stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem, Ústavní soud podmínky formulované ustanovením neshledal, neboť dosažený výsledek řízení a její osobní poměry se nikterak významně neodlišují od srovnatelných poměrů obdobných.