Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1303/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. J. B., správce konkursní podstaty úpadkyně B. s. s., a. s., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. V. H., správci konkursní podstaty úpadkyně E. T. T., s. r. o., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. listopadu 2000, č. j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. března 2000, č. j. -131, ve znění opravného usnesení ze dne 23. ledna 2001, č. j. -161, výrokem I. zastavil řízení o určení vlastnictví žalobce „k objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/6, k objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/7, k průmyslovému objektu na pozemku p. č. 1790/4, vše zapsáno u Katastrálního úřadu v K. pro katastrální území S. M. u K.“, výrokem II. zamítl žalobu „v té části, ve které se žalobce domáhal určení svého vlastnictví k ostatnímu stavebnímu objektu na pozemku p. č. 3816/7 zapsanému u Katastrálního úřadu v K. v katastrálním území K. – M.“, výrokem III. určil, že „B. s. s., akciová společnost v likvidaci je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 959 v katastrálním území S. M. u K., a to průmyslového objektu na pozemku p. č. 1788/2, pozemku p. č. 1788/2 - zastavěná plocha, průmyslového objektu na pozemku p. č. 1788/3, pozemku p. č. 1788/3 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/4, pozemku p. č. 1788/4 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/5, pozemku p. č. 1788/5 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 1788/6 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 1788/7 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/8, pozemku p. č. 1788/8, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/9, pozemku p. č. 1788/9 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/11, pozemku p. č. 1788/11 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/12, pozemku p. č. 1788/12 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/13, pozemku p. č. 1788/13 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/14, pozemku p. č. 1788/14 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 1790/4 - zastavěná plocha, průmyslového objektu na pozemku p. č. 2216/4, pozemku p. č. 2216/4 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 2216/5, pozemku p. č. 2216/5 - zastavěná plocha a pozemku p. č. 1788/1 - ostatní plocha“, výrokem IV. určil, že „Báňská stavební společnost, akciová společnost v likvidaci je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 4335 v katastrálním území K. – M., a to průmyslového objektu na pozemku p. č. 3816/6, pozemku p. č. 3816/6 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 3816/7 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 3816/8 - ostatní plocha, pozemku p. č. 4006/6 - ostatní plocha“ a výrokem V. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. listopadu 2000, č. j. -152, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně „v napadené části ve věci samé, tj. v odstavcích III. a IV. výroku“ potvrdil. Výrokem II. „v další napadené části, tj. v odstavci V. výroku o nákladech řízení“ rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Výrokem III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává 8. 2. 2001 žalovaný dovolání, a aniž uvádí, o které zákonné ustanovení opírá jeho přípustnost, uplatňuje dovolací důvod podle účinného do novely provedené Namítá, že odvolací soud u žaloby na určení vlastnického práva z hlediska naléhavosti právního zájmu nesprávně aplikoval zásadu, že je nutno dát do souladu stav právní podle zápisu v katastru nemovitostí se stavem faktickým, který nastal po odstoupení žalobce od kupní smlouvy, o niž ve věci jde. Tato zásada je v daném případě neaplikovatelná, což dále blíže rozvádí. Dovozuje, že se žalobce neoprávněně obohacoval, a poukazuje na to, že jeho jednání bylo posouzeno, s přihlédnutím k , vadně. V době rozhodování sporu nebyla splněna podmínka naléhavosti právního zájmu a daný případ nelze podřadit pod konstantní judikaturu. Soud prvního stupně ani soud odvolací se nevypořádaly s námitkou ohledně vkladového řízení před Katastrálním úřadem v K. Soud prvního stupně nepřipustil výslechy navrhovaných svědků z tohoto úřadu a tamního městského úřadu a proto nebylo možno prokázat právní a faktické vady na převáděných nemovitostech a v důsledku toho získat úvěr na zaplacení kupní ceny. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. dubna 2001, sp. zn. , vyhlásil na majetek E. T. T., s. r. o., konkurs. Správcem konkursní podstaty ustanovil JUDr. V. H., advokáta, který podáním z 23. 7. 2001 předložil Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně návrh na pokračování v dovolacím řízení s ním, jako konkursním správcem majetkové podstaty shora uvedené úpadkyně.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 , kterým se mění , dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení ( , ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné jen za podmínek uvedených v , a a 2 .

Podle je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takovou vadu žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyla zjištěna. Přípustnost dovolání nelze v daném případě opřít ani o ustanovení a b) .

Dovolání není přípustné podle , podle něhož lze dovolání podat toliko proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Odvolací soud v daném případě ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, a proto dovolání podle tohoto ustanovení není přípustné.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle které stanoví, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Protože žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání za podmínek shora uvedených nenavrhl, není přípustnost dovolání dána ani podle .

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu