Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 18/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Marcelou Součkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 217,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 2 754 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 754 Kč za období od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do požadované částky ve výši 8 463,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 032,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 217,31 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 984,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 2 754 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 754 Kč za období od 25. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do požadované částky ve výši 8 463,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 032,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 217,31 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 984,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši
11 217,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 27. 3. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že z článku 13 smluvních podmínek plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za zapůjčené peněžní prostředky celkový poplatek ve výši 8 917 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou v čl. 2 Podmínek, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a z částky za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 5. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 11. 2017. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 7 246 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 6 558,14 Kč, dlužného poplatku ve výši 4 659,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 217,31 Kč za období od 22. 5. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení pohledávky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 032,57 Kč za období od 27. 3. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 20. 1. 2020, tj. do data postoupení pohledávky, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 9. 3. 2021, č.j. 3 C 18/2021 -13, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 19. 3. 2021 a ze dne 30. 3. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to soudu předložila zákaznickou kartu žalovaného, ve které uvedl informace o svých poměrech. Na základě uvedených skuteční tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěryschopný.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 27. 3. 2017 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 8 917 Kč, skládající se z úroku ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou v čl. 2 Podmínek, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a z částky za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, poslední týdenní splátka činila 273 Kč. V článku 13 podmínek smlouvy je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku.
7. Z tabulky umoření bylo jištěno, že žalovaný na uvedenou zápůjčku uhradil celkem 7 246 Kč.
8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný bydlí u rodičů. Má učňovské vzdělání, je svobodný. Důvodem zápůjčky pak byly neočekávané výdaje. Dále je zde uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost. Není vlastníkem automobilu. Pracuje u společnosti právnická osoba jako seřizovač s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 600 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 3 000 Kč. Žalovaný je vlastníkem kreditní karty a bankovního účtu. Nemá zápůjčky u jiné společnosti. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z pracovní smlouvy a z výplatních pásek.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl odeslán dne 14. 2. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 7. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas zápůjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je seřizovač u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 600 Kč. Pracuje zde na plný úvazek. Odhadované měsíční náklady žalovaného činní 3 000 Kč. Žalovaný bydlí u rodičů. Nevlastní žádný automobil. Má vlastní bankovní účet a kreditní kartu. Nemá žádnou jinou zápůjčku. Žalovaný na výše uvedený dluh uhradil celkem 7 246 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl žalovanému odeslán dne 14. 2. 2020. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 2 754 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 2 odst. 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o zápůjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalovaný pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 14 609 Kč. Uvedené si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy, nicméně tuto žalobkyně soudu nedoložila. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, není zde však uvedeno, za co konkrétně. Žalovaný uvedl, že bydlí u svých rodičů, z karty však není patrno, jestli něčeho přispívá na náklady spojené s bydlením, zda rodiče žalovaného bydlí ve vlastní nemovitosti nebo si nějakou nemovitost pronajímají atd. Nad soud podotýká, že je zcela běžné, aby 23letá osoba přispívala na bydlení, když bydlí u svých rodičů, když je schopna se sama živit a pracuje na plný úvazek. Potom jsou měsíční náklady na živobytí žalovaného zcela neodpovídající současné době. V zákaznické kartě je uveden výčet ověřovaných dokumentů, z těchto měla právní předchůdkyně žalobkyně vidět pouze pracovní smlouvu a tři výplatní pásky. Uvedené výpisy z bankovního účtu pak předloženy vůbec nebyly. Nad to soud podotýká, že právní předchůdkyně žalovaného nelustrovala například v žádné registru dlužníků. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když je zcela očividné, že měsíční náklady žalovaného musí být daleko vyšší než částka 3 000 Kč.
22. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně nedostatečně prověřila úvěryschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.
23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z., neboť měl za to, že § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, příjmení, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
24. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 3. 2017, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného byla uhrazena částka ve výši 7 246 Kč, žaloba je tak důvodná co do částky 2 754 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 10 000 Kč a uhrazenou částkou 7 246 Kč). Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně, a to co do částky ve výši 2 754 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 25. 2. 2020 do zaplacení podle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl žalovanému odeslán dne 14. 2. 2020. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 24. 2. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 25. 2. 2020, v tuto dubu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné částky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
25. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky 8 463,50 Kč spolu kapitalizovaným úrokem ve výši 3 217,31 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky ve výši 8 463,50 Kč. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 032,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 984,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, když byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 20. 1. 2020 (viz odůvodnění pod bodem 23 tohoto rozsudku). Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalovaný měl právo na náhradu 67 % svých nákladů, když žalobkyně byla úspěšná pouze v 2 754 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 754 Kč za období od 25. 2. 2020 do zaplacení (pro účely výpočtu nákladů řízení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 28. 4. 2021, v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ve výši 323,69 Kč), tj. úspěch ve výši 16,5 %, a neúspěšná co do částky 8 463,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 032,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 217,31 Kč, úrokem ve výši 29% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (pro účely výpočtu nákladů řízení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 28. 4. 2021, v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ve výši 2 417,71Kč), zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 6 558,14 Kč od 21. 1. 2020 do 24. 2. 2020 (tj. částka 53,45 Kč) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 984,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (pro účely výpočtu nákladů řízení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 28. 4. 2021, v souladu s § 154 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ve výši 430,51 Kč). tj. neúspěch ve výši 83,5 %, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).