Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2395/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně A. H., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) A. J., zastoupené opatrovnicí J. F., právně zastoupené advokátkou, 2) L. Š., zastoupené advokátkou, a 3) K. J., ve spojeném řízení o žalobě žalobkyně na vyklizení nemovitostí a o vzájemné žalobě žalovaných 1) a 2) na určení vlastnictví, vedeném nyní u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. července 2001, č. j. -17, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2002, č. j. -34, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. července 2001, č. j. -17 [vydaným před spojením věcí v řízení o žalobě žalovaných 1) a 2) na určení vlastnictví], nařídil předběžné opatření, jímž zakázal žalobkyni, aby do právní moci rozhodnutí ve věci samé prodala, darovala nebo jiným způsobem zcizila „dům čp. 104 v J. se stavebním pozemkem č. 592, a zahradou parc. č. 286/3, zapsané na LV č. 2260 pro obec a k. ú. J. u Katastrálního úřadu v J.“, či jinak s nimi nakládala.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 6. května 2002, č. j. -34, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalované zakázáno darovat, prodat či jinak zcizit shora uvedené nemovitosti, zatímco ve výroku o zákazu jinak s nemovitostmi nakládat toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření v této části odmítl.

Proti oběma těmto usnesením podala žalobkyně dovolání, které posléze upřesnila tak, že usnesení soudu prvního stupně napadá v celém rozsahu a usnesení odvolacího soudu v potvrzujícím výroku. Poukázala na to, že odvolací soud „dovolání připustil“, a namítla, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení věci a že tato rozhodnutí vycházejí ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně tyto své námitky podrobně zdůvodnila a navrhla, aby byla obě napadená usnesení zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Toto dovolání však není přípustné.

Především je třeba poznamenat, že odvolací soud v této věci nepřipustil dovolání. To, že písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu obsahuje mimo jiné i poučení o dovolání odkazující na úpravu provedenou v části čtvrté, hlavě třetí (dále „OSŘ“), není ničím jiným než splněním povinnosti, kterou soudu ukládá . Při zkoumání přípustnosti dovolání je ovšem nutno vycházet výlučně ze znění procesních předpisů.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Už z toho je zřejmé, že pokud dovolání žalobkyně napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], případně jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)]. Je tedy zřejmé, že zmíněné procesní ustanovení upravuje přípustnost dovolání jen proti takovým rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně. Usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření, však není rozhodnutím ve věci samé, a tak ustanovením nemůže být přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti tomuto usnesení, založena. Jestliže pak nelze přípustnost dovolání proti takovému usnesení dovodit ani z ustanovení , a , nezbývá než uzavřít, že dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu rovněž není přípustné. Stejný názor již ostatně dovolací soud vyslovil v usnesení ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. , publikovaném pod č. C 867 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck.

Dovolací soud tedy podle a dovolání žalobkyně proti usnesením soudů obou stupňů odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r.

předseda senátu