Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 4/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , byl obviněný F. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle

§ 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému L. V., bytem O., Č. 95/2, na náhradě škody částku 1.050.000,- Kč.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. , podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. , tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že obviněný F. V.

1) dne 4. 3. 1999 v O. na t. S., u bývalého obchodního domu J., převzal na základě předchozí vlastní žádosti od poškozeného J. K., jako půjčku pro účely jím údajně zamýšleného, avšak nijak nespecifikovaného obchodu, finanční hotovost ve výši 320.000,- Kč s příslibem, že tyto peníze včetně provize 50.000,- Kč vrátí do 14. 3. 1999, ačkoliv ve skutečnosti tak ve stanovené lhůtě a ani později nehodlal učinit a dlužnou částku také dosud poškozenému J. K., a to ani zčásti, nevrátil,

2) pod předstíranou záminkou potřeby finančních prostředků pro přestavbu bistra

\"U Ž.\" v O. na J. ulici a aniž měl v úmyslu půjčené peníze vůbec vrátit, postupně vylákal na poškozeném L. V. v období od listopadu 1999 do února 2000 celkem 1.050.000,- Kč, když dne 8. 11. 1999 převzal v O. na J. ulici před bistrem \"U Ž.\" jím požadovanou částku 330.000,- Kč s tím, že peníze vrátí do konce roku 1999, dne 10. 11. 1999 na stejném místě převzal jím požadovanou částku 170.000,- Kč s tím, že tyto peníze spolu s první půjčkou vrátí nejpozději do konce února 2000 a dne 15. 2. 2000 převzal v O.- S. na parkovišti před železniční stanicí jím požadovanou částku 550.000,- Kč s tím, že celou půjčku ve výši 1.050.000,- Kč vrátí do konce února 2000, což však neučinil a dosud poškozenému L. V. dlužnou částku, a to ani zčásti, nevrátil.

Za uvedené trestné činy a za dva sbíhající se trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2001, č. j. -147, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 3 tří měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2001, č. j. -147, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost, aby zaplatil poškozenému L. V., bytem O., Č. 95/2, na náhradě škody částku 1.050.000,- Kč.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. , napadl obviněný F. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm odkazuje na své námitky uplatněné v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Ke skutku popsanému v bodě 1) napadeného rozsudku namítl, že existenci dluhu nezaložil, ale do předmětného právního vztahu vstoupil pouze jako právní nástupce a dále zpochybňuje, že byla prokázána subjektivní stránka trestného činu podvodu. Ke skutku uvedenému v bodě 2) téhož rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že peníze vůbec převzal, přičemž soudy obou stupňů vycházely pouze z nepřímých důkazů. Vytýká jim, že i přes opakované návrhy obhajoby neprovedly výslech svědka A. K. a napadá hodnocení důkazů provedené vrchním soudem.

Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. , zrušil a podle § 265l tr. řádu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného F. V. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá neúplnost provedeného dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Pro případ jiného rozhodnutí souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci byly nesprávným způsobem hodnoceny provedené důkazy a nebylo prokázáno spáchání skutků obviněným. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jsou důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl a proto v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek