Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 783/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 24. srpna 2000, č.j. -39, v odvoláním napadených výrocích I. a III., kterými Okresní soud v Třebíči žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 24.505,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení (bod 1.), a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (bod 2.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v jehož přípustnosti odkázal na ustanovení v platném znění a ve svém doplňujícím podání pak na ustanovení téhož právního předpisu. Dle názoru dovolatele odvolací soud neprovedl úplné a vyčerpávající hodnocení jím navrhovaných důkazů, a to zejména tím, že nevyhověl jeho návrhu na předvolání svědka, jehož výpověď označil v dané věci pro celkové objektivní dokazování za rozhodující. Proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , ,ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „ “). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté rovněž projednal podle dosavadního znění , jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalovaný však návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dovolání dle , nepodal.

Navíc je třeba dodat, že přípustnost dovolání podle ustanovení a a 2 je v této věci vyloučena ustanoveními a Podle není dovolání podle odstavce 1 téhož ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč s tím, že se k příslušenství pohledávky nepřihlíží. V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti o nárok na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy), v níž dovoláním dotčeným výrokem ve věci samé bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 24.505,- Kč s příslušenstvím, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení , tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, neboť omezení uvedená v a zde neplatí.

Vady řízení ve smyslu , k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Pokud se jedná o dovolatelem napadaný postup odvolacího soudu, který nevyhověl jeho návrhu na výslech svědka D. M., dovolací soud uvádí, že je věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. věta druhá ), a uvedené platí i v odvolacím řízení ( ). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že jsou pro věc nerozhodné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení , popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení , avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné.

Dovolání směřující do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (majícího s ohledem na povahu usnesení) rovněž přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v a podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; přípustnost dovolání pro vady uvedené v Nejvyšší soud již dříve vyloučil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž je dovolání přípustné podle až f)

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a věty první (per analogiam), když žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. ledna 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu