Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2413/2002

U S N E S E N Í

I.. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20.9.1996 se domáhal žalobce uložení povinnosti žalovanému vyklidit a vyklizený předat byt blíže popsaný v žalobě.

Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 20.9.2000, č.j. -64 žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, který byl žalovanému pronajat na dobu určitou od 7.9.1994 do 7.9.1996. Dospěl k závěru, že právo nájmu k předmětnému bytu žalovanému zaniklo a pokud byt nadále užívá, činí tak bez právního důvodu. Věc posoudil podle § 126 o.z. Dále vyslovil závěr, že žalovanému nepřísluší právo na bytovou náhradu ve smyslu § 712 o.z. Uzavřel, že vyhovění žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 o.z.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že výkon vlastnického práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o.z. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.7.2002.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 19.9.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Dovolatel poukazoval rovněž na rozpor s dobrými mravy podle o.z. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 20.9.1996, tedy za účinnosti č. , ve znění účinném do novely provedené (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20.9.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - , proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Podle lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle věty první může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout ( věta první ).

V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 15. ledna 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu