Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 91/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 095 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 624,06 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 4 943 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 025,93 Kč a nadále běžícím ve výši 20,98 % ročně z částky 5 859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 911,51 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 3 459,35 Kč od 7. 12. 219 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 457,07 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 6 600 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 152 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 276,38 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 321,09 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 400 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 624,06 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 4 943 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 025,93 Kč a nadále běžícím ve výši 20,98 % ročně z částky 5 859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 911,51 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 3 459,35 Kč od 7. 12. 219 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 457,07 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 6 600 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 152 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 276,38 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 321,09 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20 095 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o půjčce.
První smlouvu o půjčce číslo uzavřel žalovaný dne 17. 11. 2015. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 4 943 Kč (úrok, administrativa, inkaso, pojištění). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 301 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 9. 2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 31. 3. 2016. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 5 859,35 Kč na jistině, na dlužném poplatku 1 483,65 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 4 025,93 Kč a nadále běžícího ve výši 20,98 % ročně z částky 5 859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 535,57 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 5 859,35 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Druhou smlouvu o půjčce číslo uzavřel žalovaný dne 29. 1. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 152 Kč (úrok, administrativa, inkaso, pojištění). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 3. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 31. 3. 2016. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 8 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 4 752 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 5 276,38 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72% ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 778,16 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu doručenou mu na adresu trvalého bydliště uvedenou v evidenci obyvatel v době odeslání výzvy nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr.
6. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo uzavřené dne 17. 11. 2015, má soud za prokázané, že žalovanému byla 2 měsíce před uzavřením první smlouvy poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 943 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 943 Kč v 43 týdenních splátkách po 301 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 17. 11. 2015, včetně smluvních podmínek).
7. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 17. 11. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán jako vrátný u právnická osoba servise. Jeho čistý měsíční příjem činí 13 500 Kč. Bydlí v nájmu, za který platí 2 000 Kč, výdaje na domácnost má 4 000 Kč a na telefon 300 Kč. Celkové výdaje tak má 6 300 Kč a zbývá mu proto použitelný příjem 7 200 Kč.
8. Z druhé smlouvy o půjčce číslo dne 29. 1. 2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 6 152 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 29. 1. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce).
9. Z karty zákazníka zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 29. 1. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že pracuje jako strážný u titul. jméno příjmení, přičemž jeho čistý měsíční příjem činí 12 000 Kč. Bydlí v nájmu, za který platí 2 500 Kč a výdaje na domácnost má 4 000 Kč. Dále hradí splátky půjčky ve výši 1 300 Kč. Celkové výdaje tak činí 7 800 Kč, a proto mu zbývá použitelný příjem 4 200 Kč.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 12. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020.
11. Z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.
12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření obou smluv o zápůjčce) (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
14. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.
16. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
21. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
22. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvách o půjčce číslo číslo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovaným. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí dvou měsíců žalovaný změnil zaměstnání, v důsledku čehož mu poklesl příjem, ze kterého byl navíc povinen splácet předchozí půjčku, a zvýšily se mu také náklady na bydlení.
25. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek a z pracovních smluv (viz. Karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila, ač je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uchovávat doklady, na základě nichž byla posuzována úvěruschopnost spotřebitele po dobu 5 let. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by před poskytnutím každé půjčky prověřovala úvěrovou a platební historii žalovaného, prověřila exekuční rejstřík, insolvenční rejstřík, učinila dotaz do databází klientských informací (např. SOLUS, NRKI). Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen půjčky řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech půjček, a zejména pak před poskytnutím poslední, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím půjček dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
26. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o půjčce ze dne 17. 11. 2015 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.
29. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 11. 2015 v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 5 600 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 2 400 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 624,06 Kč (za dobu ode dne splatnosti půjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.).
30. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 1. 2016 v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný na tuto půjčku uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 1 400 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 6 600 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 457,07 Kč (za dobu ode dne splatnosti půjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,05% ročně z částky 6 600 Kč od 7. 12.2019 do zaplacení (výrok III.).
31. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).
32. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).