Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 301/2020

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní titul Terezou Dobešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 45 543 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 32 220,72 Kč od 19. 10. 2018 do 19. 2. 2019, úroku ve výši 64,31 % z částky 29 830,97 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020 a úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 26 699,97 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 45 543 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 43 692 Kč od 19. 10. 2018 do 23. 11. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 40 561 Kč od 24. 11. 2018 do 14. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 37 430 Kč od 15. 12. 2018 do 19. 2. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 33 430 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 299 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 32 220,72 Kč od 19. 10. 2018 do 19. 2. 2019, úrokem ve výši 35 % z částky 29 830,97 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020 a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 26 699,97 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 32 220,72 Kč od 19. 10. 2018 do 19. 2. 2019, úroku ve výši 64,31 % z částky 29 830,97 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020 a úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 26 699,97 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, zastavuje. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 45 543 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 43 692 Kč od 19. 10. 2018 do 23. 11. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 40 561 Kč od 24. 11. 2018 do 14. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 37 430 Kč od 15. 12. 2018 do 19. 2. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 33 430 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 299 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a dále s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 32 220,72 Kč od 19. 10. 2018 do 19. 2. 2019, úrokem ve výši 35 % z částky 29 830,97 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020 a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 26 699,97 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 543 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (na základě návrhu žalované ze dne 30. 5. 2016), na jejímž základě žalobkyně dne 1. 6. 2016 poskytla žalované úvěr ve výši 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 159,65 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 131 Kč, s platných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2016, když splátkový kalendář s harmonogramem splátek byl přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru, zaslaném žalované. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala schopnost žalované uvedený úvěr splatit, za tímto účelem si vyžádala doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, prohlášení žalované, a dále si žalovanou prověřovala v rejstřících SOLUS a NRKI. Na základě takto získaných údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna částku v sjednaných splátkách splatit. Po uzavření smlouvy žalovaná požádala o odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru, žalobkyně povolila žalované odklad 15. splátky (po tuto dobu neběžel sjednaný úrok z úvěru). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze splátky ve výši po 3 131 Kč dne 8. 8. 2016, 22. 8. 2016, 7. 10. 2016, 9. 11. 2016, 9. 12. 2016, 9. 1. 2017, 10. 2. 2017, 15. 3. 2017, 30. 3. 2017, 16. 5. 2017, 8. 6. 2017, dále částku ve výši 2 380 Kč dne 10. 8. 2017, částku 3 131 Kč dne 18. 9. 2017, částku ve výši 3 500 Kč dne 29. 11. 2017, částku ve výši 4 000 Kč dne 11. 1. 2018, částku ve výši 1 893 Kč dne 12. 2. 2018, částku ve výši 3 500 Kč dne 15. 3. 2018, částku ve výši 5 893 Kč dne 13. 4. 2018, částky ve výši 3 131 Kč dne 10. 5. 2018, dne 15. 6. 2018, dne 17. 7. 2018 a částku ve výši 3 140 Kč dne 6. 9. 2018. V souladu s ujednáními účastníků (čl. 12 smlouvy) za každou ze splátek, s níž byla žalovaná v prodlení v délce 15 dnů, měla žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 250,48 Kč (což byly splátky číslo, 3, 4), tedy 3 x 250,48 Kč a za každou splátku, s níž byla žalovaná v prodlení v délce 30 dnů, smluvní pokutu v částce 407,03 Kč (což byly splátky číslo), tedy celkem 7 x 407,03 Kč Smluvní pokuta byla splatná ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva na její zaplacení. Žalovaná byla v prodlení se splátkou číslo splatnou dne 17. 8. 2018 déle než 60 dnů, úvěr byl proto dle čl. 12 automaticky zesplatněn k 17. 10. 2018. Tímto okamžikem vznikla nová jistina ve výši 40 092,97 Kč, která se skládala z původní nesplacené jistiny a nezaplaceného smluvního úroku k datu zesplatnění a která byla splatná následující den po zesplatnění úvěru. V bodu 12. 7. smlouvy si účastníci sjednali, že pokud žalovaná po zesplatnění ve lhůtě splatnosti nezaplatí celou jistinu, vzniká ji povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné nové jistiny, tedy od data 19. 10. 2018 do zaplacení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 0,1% denně. Úrok z prodlení požaduje žalobkyně z nové jistiny, smluvní úrok pak pouze z původní částky jistiny. Žalovaná po zesplatnění úvěru na úvěr částečně hradila. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení nové jistiny ve výši 26 699,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z aktuálně dlužné částky (nové jistiny) podle dílčích úhrad žalované, smluvní pokuty ve výši 3 600 Kč, smluvní pokuty dle čl. 12 smluvních ujednání ve výši 0,1% denně z nové jistiny (jejíž výše se měnila podle aktuálních úhrad žalované), požadovanou v částce 15 244 Kč (vypočtené ke dni podání žaloby), a smluvní úrok ve výši nominální úrokové sazby 99,31 % (která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě) ročně z aktuálně dlužné částky (původní jistiny) od 19. 10. 2018 do zaplacení, maximálně však do částky 180 354 Kč.

2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 32 220,72 Kč od 19. 10. 2018 do 19. 2. 2019, úroku ve výši 64,31 % z částky 29 830,97 Kč od 20. 2. 2019 do 28. 2. 2020 a úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 26 699,97 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení. Soud proto postupoval podle a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ve výroku I. rozsudku zastavil.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Z výpisu žalobkyně ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů na finančním trhu soud zjistil, že žalobkyně byla v den uzavření dohody oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry.

5. Zy nazvané smlouva o úvěru číslo podepsané oběma účastníky dne 30. 5. 2016 soud zjistil, že v uvedenéě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 37 000 Kč vyplacením na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s úrokem ve výši 159,65 % ročně v 48 splátkách po 3 131 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná vrátit částku 150 288 Kč. Podle smluvních ujednání měla žalobkyně právo pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky o více než 15 dnů na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8% z dlužné splátky, v případě prodlení delším než 30 dní na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13% z dlužné splátky, přičemž dle byly smluvní pokuty splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti dlužníka k jejich zaplacení. Podle v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas nebo v případě prodlení s úhradou splátky delším než šedesát dnů, dojde k automatickému zesplatnění úvěru, nesplacené splátky se stávají součástí nové jistiny, kterou je dlužník povinen zaplatit den následující po zesplatnění. Podle smluvních ujednání v případě nezaplacení zesplatněné částky ve lhůtě 10 dnů vzniká dlužníku povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z dlužné částky. Dále pak měla žalovaná platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem z takto vzniklé jistiny. Shodná dílčí skutková zjištění pak soud učinil z předsmluvního formuláře ze dne 30. 5. 2016.

6. Z dokumentu„ Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě číslo“ ze dne 2. 6. 2016, jehož přílohou byl splátkový kalendář včetně dodejky soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr žalované, žalované poslala splátkový kalendář, z něhož vyplynulo, že první splátka ve výši 3 131 Kč byla splatná 17. 7. 2016 (každá další k 17. dní měsíce), v jednotlivých splátkách byl obsažen poměr splácení jistiny a úroku.y byly žalované doručeny 13. 6. 2016.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 6. 2016 žalované poukázala částku 37 000 Kč na účet označený ve smlouvě.

8. Z dokumentu označeného„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 13 000 Kč. Výdaje žalované byly určeny částkou 3 800 na žalovanou, 2 000 Kč na nezaopatřené dítě (částka 2 000 Kč byla ve formuláři uvedena žalobkyní jako paušální částka pro jedno nezaopatřené dítě), 4 000 Kč náklady na bydlení (bydlení měla mít žalovaná vlastní). Volné zdroje žalované měly činit částku 3 200 Kč (rozdíl mezi tvrzenými příjmy a výdaji). Inkaso nebylo vyžadováno. Pracovní smlouvou uzavřenou dne 29. 8. 2007 mezi žalovanou jako zaměstnancem a právnická osoba anonymizováno jako zaměstnavatelem žalovaná pro účely úvěru doložila existenci pracovního poměru na dobu neurčitou. Dle mzdového výměru ze dne 18. 3. 2015 činila mzda žalované 15 000 Kč hrubého, z toho byla 85% pevná složka a 15% pohyblivá složka. Výplatními páskami byl doložen čistý měsíční příjem žalované v měsíci březnu 2016 v částce 13 645 Kč (z výplatního lístku je zřejmý příplatek za práci o svátcích a v sobotu, neděli) a v měsíci dubnu 2016 v částce 12 656 Kč. Jinéy prokazující příjmy a výdaje nebyly předloženy. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaná v tomto registru ke dni 31. 5. 2016 neměla uvedený žádný dluh. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že ke dni 31. 5. 2016 měla žalovaná skóre ve výši 341, což odpovídá nízkému hodnocení.

9. Z karty klienta celé jméno žalované ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná hradila již první splátku po splatnosti (po zaslání dvou upomínek), další splátky hradila se zpožděním, v nižší výši, opakovaně jí byly zasílány upomínky, a to od počátku splácení (některé z nich byly doloženy i jejich písemným vyhotovením ze dne 18. 10. 2017, 20. 11. 2017, 18. 12. 2017, 17. 1. 2018, 19. 2. 2018, 20. 3. 2018, 17. 8. 2018, 17. 9. 2018). Žalovaná dne 20. 12. 2017 žádala o odklad splátek z důvodu nutnosti uhradit nedoplatek plynu (prokázáno žádostí o odklad, jeho schválení, včetně upraveného splátkového kalendáře).

10. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2020 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu vůči žalobkyni.

11. Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 a dokument označený jako„ Prohlášení klientů“ soud neprovedl pro nadbytečnost.

12. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, v znění účinném do 1. 12. 2017 dle data podpisu smlouvy (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle spotř. zák. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

17. V posuzovaném případě je z žalovanou poskytnutých informací, zjištěných z karty zákazníka zřejmé, že žalovaná byla zaměstnaná s příjmem cca 13 000 Kč čistého, přičemž z výplatních lístků je zřejmé, že výše mzdy byla pohyblivá, v březnu 2016 činila 13 645 Kč (s příplatky za práci ve svátcích a víkendu), v dubnu činila pouze 12 656 Kč. Své výdaje žalovaná pro účely úvěru ocenila částkou 3 800 Kč a výdaje nezaopatřeného dítěte pouze žalobkyní předepsanou paušální částkou 2 000 Kč (aniž by byly zohledněny reálné náklady např. podle věku dítěte nebo specifických potřeb dítěte). Náklady na (vlastní) bydlení v částce 4 000 Kč nebyly žalovanou vůbec doloženy (včetně skutečnosti, zda se skutečně jedná o vlastní bydlení (např. výpisem z příslušného listu vlastnictví, dále dokladem SIPO, vyúčtováním dodávky elektřiny, plynu). I tak činil rozdíl mezi žalovanou tvrzenými příjmy a výdaji částku 3 200 Kč, a to pouze za předpokladu, že čistá měsíční mzda žalované dosáhne v jednotlivém kalendářním měsíci alespoň částky 13 000 Kč. Žalobkyně měla přitom doloženo, že v dubnu 2016 mzda žalované činila pouze částku 12 656 Kč. Tzv. volné zdroje žalované použitelné na splácení úvěru (rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji žalované) by tak za uvedený měsíc nedosáhly ani na výši sjednávané splátky v částce 3 131 Kč (to ještě za předpokladu neexistence žádných mimořádných výdajů žalované). Za tohoto stavu musela mít žalobkyně pochybnosti o reálných možnostech žalované úvěr s uvedenými splátkami splácet a bylo pouze otázkou času, kdy do rodinného rozpočtu žalované zasáhne nepředvídatelný výdaj nebo mzda žalované v některém měsíci nedosáhne výše umožňující žalované splátku v sjednané výši uhradit. Uvedené se také záhy potvrdilo, když se žalovaná od počátku a opakovaně dostávala do prodlení s úhradou splátek, žádala o odklad splátek v důsledku mimořádného výdaje (nedoplatku plynu) a žalobkyně jí opakovaně zasílala od roku 2016 upomínky k úhradě dlužných částek. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalobkyně žalované za zjištěného stavu příjmů a výdajů žalované úvěr se splátkami v sjednané výši poskytla, neposoudila řádně schopnosti a možnosti žalované úvěr splácet. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni by tak náležela z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky ponížena o žalovanou zaplacené částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná svými dřívějšími platbami žalobkyni jistinu zcela uhradila (přeplatila), soud žalobu zamítl včetně úroku z prodlení, i co do dalších částek majících původ v smluvních ujednáních účastníků.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, žádné náklady řízení jí však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.