Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1078/2002

U S N E S E N Í

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. , byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen podle § 221 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný ihned po jeho vyhlášení do protokolu o hlavním líčení odvolání.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. , odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v neveřejném zasedání /§ 263 odst. 1 písm. a) tr. ř./.

Obviněný prostřednictvím svého obhájce napadl dovoláním ve lhůtě stanovené zákonem usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. . Dovolání opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení tr. ř. (před novelou provedenou ). Obviněný považuje usnesení o odmítnutí odvolání za nesprávné. V dovolání poukazuje na to, že odvolání jako řádný opravný prostředek podal ihned po vyhlášení rozsudku, což se stalo ještě před účinností novely trestního řádu, tj. před 1. 1. 2002. Poukazuje na to, že odvolací soud vyzval k odstranění vad obhájce obviněného, nikoli však již samotného obviněného a vyslovil názor, že v daném případě nebylo odvolacím soudem postupováno v souladu se zněním § 253 odst. 4 tr. ř., že tedy nebyly dány podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 3 tr. ř. V petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. , z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolání bylo podáno oprávněnou osobou prostřednictvím obhájce /265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a ve lhůtě stanovené zákonem.

Podle tr. ř. (před novelou provedenou ) byl dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Obsahem podaného dovolání je tedy tvrzení obviněného, že odvolací soud nemohl odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř. jeho odvolání s poukazem na to, že nebyly odstraněny vady podaného dovolání, pokud se nedostalo řádného poučení obviněnému, byť na tyto důsledky byl upozorněn obhájce obviněného.

Nejvyšší soud ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno důvodně.

Ze spisu Okresního soudu Plzeň – město, sp. zn. , Nejvyšší soud zjistil, že proti rozsudku okresního soudu podal obviněný ihned po jeho vyhlášení, tj. dne 25. 7. 2001 (č.l. 619), odvolání do protokolu o hlavním líčení. Dne 20. 12. 2001 byl spis okresního soudu spolu s odvoláním obviněného předložen krajskému soudu k rozhodnutí. Ze záznamu na č.l. 712 lze zjistit, že dne 13. 2. 2002 dostala kancelář krajského soudu pokyn „vyzvi obhájce obž. M. V. Mgr. K. k odstranění vad odvolání, které bylo podáno pouze ústně do protokolu při hlavním líčení“. Z přípisu předsedy senátu odvolacího soudu, který byl obhájci obviněného doručen však plyne, že obhájce byl vyzván, „aby odstranil vady odvolání, které bylo podáno pouze ústně do protokolu o hlavním líčení, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy se současným upozorněním, že jinak bude podané dovolání odmítnuto, neboť nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř.“. Sám obviněný v podaném dovolání uvádí, že se domnívá, že v daném případě nedošlo k řádnému poučení, které vyžaduje ustanovení § 253 odst. 4 tr. ř., neboť o náležitostech obsahu odvolání a možnosti odmítnutí odvolání pro nesplnění těchto náležitostí byl poučen pouze obhájce obviněného, nikoli obviněný.

V této souvislosti je třeba podotknout, že ustanovení § 251 tr. ř., které upravuje řízení u soudu prvního stupně, bylo s účinností od 1.1.2002 do trestního řádu včleněno novelou provedenou Podle tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce. Podle tr. ř. nelze odmítnout odvolání podle tr. ř., jestliže nebyla oprávněná osoba poučena podle tr. ř. nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání ( tr. ř.). O tom, jaké obsahové náležitosti musí odvolání splňovat, je třeba oprávněné osoby poučit ( tr. ř. a tr. ř.).

Obviněný v podaném dovolání poukazuje rovněž na znění § 249 tr. ř. a § 246 tr. ř., podle kterých je potřebné za osobu oprávněnou nejen k podání odvolání /§ 246 odst. 1 písm. a) tr. ř./, ale také nezbytně poučenou o důsledcích neodstranění vad podaného dovolání, považovat vždy obviněného. Bylo podle názoru obviněného nedostatkem, pro který nebylo možno postupovat podle § 253 odst. 3 tr. ř. ze strany soudu druhého stupně to, že obviněný nebyl vyzván k odstranění vad odvolání a nebyl ani upozorněn na to, jaké důsledky pro něj bude mít neodstranění těchto vad.

V posuzované věci okresní soud předložil odvolání obviněného krajskému soudu se spisem ještě před účinností novely trestního řádu (viz výklad shora). Odvolací soud rozhodoval již za účinnosti Odvolání po vyhlášení rozsudku podával ihned do protokolu sám obviněný. Rozsudek, který byl obviněnému doručen soudem prvního stupně neobsahoval poučení, které je upraveno v tr. ř., které bylo do tohoto ustanovení včleněno právě zmiňovanou novelou, účinnou od 1. 1. 2002. V tomto směru nemohl být poučen ani obhájce obviněného. Ustanovení tr. ř. ve znění účinném před 1. 1. 2002 mj. stanovilo, že odvolání, které podává za obviněného jeho obhájce musí být ve lhůtě uvedené v tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v které části je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Lhůta uvedená v tr. ř. byla pouze lhůtou pořádkovou a nebyly s ní spojeny pro obviněného důsledky plynoucí z ustanovení tr. ř., provedené Shora již bylo také uvedeno, že odvolání podával sám obviněný, nebylo podáno obhájcem za obviněného, na což pamatovalo již shora zmíněné ustanovení tr. ř.

Vzhledem k výše uvedenému je potřebné poukázat dále na znění § 249 odst. 1 tr. ř. (účinné od 1. 1. 2002) podle kterého musí být odvolání ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené zákonem předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo; o tom musí být oprávněné osoby poučeny. Již shora bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před novelou trestního řádu provedenou , a proto ani uvedené poučení neobsahoval (viz. shora) a ani obsahovat nemusel. Bylo však povinností odvolacího soudu – jeho předsedy, poučit v těchto intencích obviněného, pokud by tento neměl obhájce, neboť tato povinnost pro něj vyplývá ze znění tr. ř. (účinného po 1. 1. 2002), neboť nelze s nesplněním požadavků spojovat pro obviněného nepřijatelné důsledky, pokud na tyto důsledky nebyl předem upozorněn. Podle tohoto ustanovení nemá-li obviněný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání podle tr. ř., obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení (jedná se zde o lhůtu pořádkovou). Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obviněný si sám obhájce nezvolí, ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. S takto ustanoveným obhájcem pak jedná předseda senátu jako s obhájcem, který obviněného zastupoval již v době podání odvolání, tj. tohoto obhájce pouze vyzve k odstranění vad odvolání s upozorněním, že pokud nebudou ve stanovené pětidenní lhůtě odstraněny, bude odvolání odvolacím soudem podle tr. ř. odmítnuto.

V daném případě měl obviněný obhájce, a proto nebylo potřebné doručovat výzvu k odstranění vad s upozorněním na důsledky nesplnění této výzvy samotnému obviněnému. Vzhledem k tomu, že však měl obviněný obhájce, bylo potřebné tomuto obhájci zaslat nejen výzvu k odstranění vad odvolání s upozorněním, že pokud nebudou odstraněny ve lhůtě pěti dnů bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto, ale vzhledem k tomu, že se obhájci obviněného nedostalo poučení ve smyslu § 125 odst. 2 tr. ř. a § 249 odst. 1 tr. ř. (účinného od 1. 1. 2002), bylo nezbytné, aby byl obhájce obviněného v tomto směru poučen, neboť s důsledky nesplnění postupu ve smyslu poučení, plynoucích z výše uvedených ustanovení, bylo spojováno odmítnutí odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. V tomto směru je senát Nejvyššího soudu toho názoru, že v souvislosti s výše uvedeným (rozhodnutí o odvolání po 1. 1. 2002) se nelze ve vztahu k obhájci obviněného spokojit s pouhou argumentací, že jde o tzv. kvalifikovaný subjekt – osobu práva znalou a aplikovat znění tr. ř., na případ odvolání podaného před účinností , aniž by se tomuto subjektu dostalo stejného poučení, a to nejenom k odstranění vad odvolání, jako subjektu, který odvolání podal po 1. 1. 2002.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti musel Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. , v celém rozsahu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušit, neboť dovolání bylo podáno důvodně. Dále musel Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušit také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Plzni pak podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. ledna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann