Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1258/09

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Barborou Pařízkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, U Dubu 834/68, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 7. 1999 č. j. -15, -12, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. -14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. -17, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. -16, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. -14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. -13, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. -14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 6. 2000 č. j. -11, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2000 č. j. -12, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2000 č. j. -14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 7. 2002 č. j. -16, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2003 č. j. -17, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2003 č. j. -14 a proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 6. 2004 č. j. -18, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v , a d (dále jen "") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně mělo být porušeno ustanovení y.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že mu napadené rozsudky Okresního soudu ve Znojmě nebyly nikdy doručeny (od roku 1993 se nezdržuje na adrese svého trvalého pobytu, kde však i nadále bydlí jeho otec a bratr) a ani se nikdy žádného ze soudních řízení neúčastnil; o jejich existenci se dozvěděl až v souvislosti s exekučním řízením vedeným na jeho majetek, které bylo nařízeno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2008 ve věci sp. zn. . Osobním nahlédnutím do spisu Okresního soudu ve Znojmě se dne 16. 3. 2009 stěžovatel dozvěděl o existenci dalších soudních řízení o zaplacení peněžité částky z tzv. černé jízdy.

Stěžovatel je přesvědčen, že Okresní soud ve Znojmě porušil jeho výše uvedená základní práva, neboť nedostatečně zjišťoval jeho aktuální pobyt a doručovaly na adresu jeho tehdejšího trvalého pobytu, na které se údajně trvale nezdržoval. V důsledku uvedené situace soud ustanovoval stěžovateli opatrovníky buď z řad pracovníků soudu nebo z řad justičních čekatelů k tomuto soudu přidělených. Okresní soud přitom vůbec nezjišťoval, zda není možno stěžovateli ustanovit opatrovníkem někoho z jeho příbuzných (např. rodiče či bratra) nebo z osob nezávislých na soudu.

Okresní soud měl navíc pochybit tím, že ve skutkově obdobných věcech ustanovoval stěžovateli opakovaně opatrovníky, kteří byli v řízení zcela nečinní, a tak evidentně nehájili jeho práva a oprávněné zájmy (v této souvislosti odkazuje stěžovatel na konstantní judikaturu Ústavního soudu). To se projevilo mj. i v tom, že opatrovníci nenavrhovali spojení věcí ke společnému projednání, v důsledku čehož porušil soud dle stěžovatele zásadu hospodárnosti a efektivity soudního řízení.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

, kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nepoužitelnou.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle , ve znění , žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Podle z důvodu zmatečnosti uvedeného v lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. z důvodu uvedeného v novém ustanovení lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Stěžovatel tak ve smyslu shora citovaného přechodného ustanovení může napadnout rubrikované rozsudky okresního soudu ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se o nich dozvěděl. Tato lhůta by tedy skončila - dle tvrzení stěžovatele - dne 16. 6. 2009, avšak ve smyslu části věty za středníkem běh lhůty neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti ; ten nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, tříměsíční lhůta proto skončí až dnem 1. 10. 2009.

Stěžovatel tak má k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2009 ve věci

sp. zn.

). Odmítnutí ústavní stížnosti tak nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatele u obecných soudů.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj