Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 380/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.6.2001, čj. -31, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 13,683.240,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 25.6.1996 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a dále, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud jde o přípustnost dovolání dovozuje žalovaný zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a odkazuje na ustanovení ve znění účinném od 1.1.2001.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že v rozhodnutí odvolacího soudu nebyly řešeny otázky zásadního právního významu, a dovolání tedy není přípustné. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k opačnému závěru, pokud jde o zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, navrhuje dovolání zamítnout, neboť odvolací soud rozhodl správně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (právě o takový případ jde nyní, s ohledem na ustanovení části dvanácté hlavy první bodu 15. a 13. výše uvedeného zákona) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a pro řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané věci [ , (dale též jen “ ”)].

Dovolání není přípustné.

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek městského soudu je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatel návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle , nepodal.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty první (per analogiam), neboť žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení , , , a ) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle ), celkem tedy 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 17. prosince 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu