Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1016/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. byl obviněný D. F. uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., podvodu dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 2 a krádeže pole § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozenému R. V., bytem v N., R., J. I. 285, škodu ve výši 20 000 Kč a poškozenému P. K., bytem v K., U C. 1066, škodu ve výši 2600 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. K. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. , napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému D. F. při nezměněném výroku o vině uložil podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Ve výrocích o uloženém trestu vyhoštění a ve výrocích o náhradě škody zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle

§ 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému a jeho obhájci dne 20. 3. 2002, Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne

18. 3. 2002.

Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 20. 5. 2002 dovolání, kterým napadl všechny části jeho výroku. Jako důvod dovolání uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že jím podané odvolání směřovalo výhradně proti bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže. V tomto bodě podle něj byl naprostý nedostatek přímých důkazů o jeho vině, nelze přitom vůbec hovořit o řadě nepřímých důkazů, tak jak to učinil odvolací soud. Poukázal přitom na nízkou vypovídací hodnotu některých důkazů, a to pachových stop a videozáznamu, jakož i na soudem neobjasněné mezery v průběhu skutku. V daném případě podle jeho mínění vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s tím související nutnost případného provedení dalších důkazů, což mělo odvolací soud vést k aplikaci ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř., příp. § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozsudek soudu prvního stupně měl být tedy zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadený rozsudek „ve výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu“ zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení § 265b

tr. ř., a to odstavci prvnímu.

Jako dovolací důvod obviněný uvádí, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V rámci jeho specifikace ( tr. ř.) odkazuje na zákonné ustanovení tr. ř. (ve znění před novelou provedenou ). Jeho naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl podané odvolání podle tr. řádu jako nedůvodné, ačkoli na základě výše citovaných skutečností podle názoru dovolatele bylo důvodné, a proto nebyly dány podmínky stanovené zákonem k takovému rozhodnutí. Vadu rozhodnou pro naplnění dovolacího důvodu podle tr. řádu (ve znění před novelou provedenou ) obviněný shledává v nesprávně provedené přezkumné činnosti soudu druhého stupně.

Dovolací důvod uvedený v tr. řádu (ve znění před novelou provedenou ) je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl uveden odkaz na zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku podle tr. ř. (ve znění před novelou provedenou ), avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně nejsou uvedeny. Předmětem dovolacích námitek se staly nedostatky ve skutkových zjištěních obou ve věci činných soudů. Prostřednictvím žádného zákonného dovolacího důvodu uvedeného ustanovení tr. ř. však nelze napadat (resp. namítat), že by napadené rozhodnutí či rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.

V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, přitom musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 256b tr. řádu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. prosince 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch