Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 405/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Dagmar Lastovecké mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem Jihlava, Žižkova 13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2008 č. j. 30 Cdo 1493/2008-69, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2007 sp. zn. 13 Co 375/2006 a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. srpna 2006 č. j. 21 C 36/2006-14, s návrhem na zrušení těchto soudních rozhodnutí a s návrhem na zrušení části ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "do šesti měsíců", za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě jako účastníků řízení a L. S., zastoupené JUDr. Janou Hronovou, advokátkou, se sídlem Jihlava, Husova 46, a nezletilého L. S., zastoupeného kolizním opatrovníkem veřejným ochráncem práv JUDr. Otakarem Motejlem, se sídlem v Kanceláři veřejného ochránce práv, Údolní 39, Brno, jako vedlejších účastníků řízení takto:

I. Návrh stěžovatele na zrušení části ustanovení , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "do šesti měsíců", se postupuje k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.II. Plénu Ústavního soudu se navrhuje zrušit ustanovení , o rodině, ve znění pozdějších předpisů. III. Řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. se přerušuje.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla 20. února 2009 doručena v návětí tohoto usnesení uvedená ústavní stížnost stěžovatele Z. S. Stěžovatel navrhuje zrušit rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodováno o jeho návrhu na popření otcovství k nezletilému L. S. Obecné soudy návrh stěžovatele na popření otcovství zamítly s odůvodněním, že návrh byl podán po uplynutí lhůty k popření otcovství stanovené v § 57 odst. 1 zákona o rodině.

Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním § 57 odst. 1 zákona o rodině ve slovech "do šesti měsíců" nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a stěžovatel přitom tvrdí, že citované ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s jeho ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces dle , na respekt k soukromému a rodinnému životu dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a potažmo s právem na ochranu vlastnictví ve smyslu d, a poukazuje na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že tato tvrzení nelze označit za zjevně neopodstatněná a je třeba se návrhem na zrušení zákona o rodině ve slovech "do šesti měsíců" a jeho důvody věcně zabývat. Proto rozhodl podle o postoupení návrhu stěžovatele na zrušení zákona o rodině ve slovech "do šesti měsíců" k rozhodnutí plénu Ústavního soudu podle písm. a) y.

Senát Ústavního soudu současně v této fázi řízení dospěl k závěru, že uplatněním celého ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině, zejména pokud jde o okamžik, kdy začne plynout lhůta k popření otcovství manželu matky dítěte, nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Z tohoto ustanovení nelze vytrhnout pouze lhůtu k popření otcovství ve slovech "do šesti měsíců", jak navrhuje stěžovatel, neboť v případě vyhovění tomuto návrhu by Ústavní soud vlastně vytvořil zcela novou zákonnou normu stanovící, že manžel matky dítěte může popřít otcovství k dítěti kdykoliv, čímž by došlo ke kolizi se základními právy dítěte na ochranu soukromého a rodinného života podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na rodičovskou výchovu a péči dle d a na zachování jeho rodinných svazků v souladu se zákonem ve smyslu Úmluvy o právech dítěte, resp. ke kolizi se široce pojímaným zájmem dítěte, jehož sledování musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány podle Úmluvy o právech dítěte, resp. s garancí zvláštní ochrany dětí a mladistvých podle d. Současně senát Ústavního soudu v tomto stadiu řízení dospěl k závěru, že ustanovení zákona o rodině je v rozporu s právem na respektování soukromého a rodinného života otce dítěte ve smyslu, jak vyplývá z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti Rusku, s právem na informační sebeurčení otce dítěte jako komponentu práva na ochranu jeho soukromí, a konečně s právem na existenci účinného právního prostředku k ochraně základních práv ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protiústavnost ustanovení zákona o rodině podle názoru senátu Ústavního soudu spočívá především v proporcionální nevyváženosti základních práv a zájmů otce dítěte, jehož otcovství bylo určeno na základně první domněnky otcovství, dítěte a jeho matky. Nelze vyloučit ani závěr o protiústavnosti zmíněného ustanovení pro rozpor s vlastními zájmy dítěte. Proto senát Ústavního soudu rozhodl podle o tom, že plénum předloží návrh na zrušení celého ustanovení zákona o rodině, které bylo v dané věci aplikováno, čímž plénu Ústavního soudu vytvoří procesní prostor pro komplexní posouzení v kolizi stojících základních práv.

Tento názor senátu Ústavního soudu, vyslovený v dané fázi řízení před skončením dokazování a ústavněprávního posouzení ústavní stížnosti, nijak nepředjímá rozhodnutí členů pléna Ústavního soudu o návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, ani navazující rozhodování senátu o ústavní stížnosti stěžovatele.

V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno poté, co plénum Ústavního soudu rozhodne o návrzích stěžovatele a senátu Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. června 2009

Jiří Nykodým v. r.

předseda senátu