Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2266/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce uvedl v žalobě, že je vlastníkem domu čp. 133 se stav. pozemkem parc. č. 169 a pozemků parc. č. 236/2 a č. 236/3 v k. ú. H. Jediný možný přístup a příjezd k jeho nemovitostem je už od dvacátých let minulého století po cestě, která je na pozemku parc. č. 94/3, ostatní plocha, ostatní komunikace, a parc. č. 234/4, lesní pozemek, v témže katastrálním území, jak je vyznačena na plánku č. l. Tyto dva pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného, který v roce 2000 osazením kovových zábran a vyhloubením příkopu v užívání cest žalobci brání.

Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 19. 3. 2002, č. j. -65, uložil žalovanému povinnost „zdržet se bránění průchodu a průjezdu žalobci po p. p. č. 94/3 – ostatní plocha, ostatní komunikace a po lesní cestě přes p. p. č. 234/4 – lesní pozemek, jak je vyznačena v plánku č. 1, který je součástí rozsudku, vše v obci a k. ú. H. zapsáno na listu vlastnictví č. 170 u Katastrálního úřadu v T.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jak pozemek č. 94/3, tak i část pozemku č. 234/4 vyznačená ve výroku rozsudku jako cesta, splňují znaky účelové komunikace podle , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPK“. Účelovou komunikací jsou polní i lesní cesty, které slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Pozemek, který splňuje uvedená kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona a soukromá práva vlastníka takového pozemku jsou omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace ( ZPK). V daném případě obě účelové komunikace vznikly dříve, než se žalovaný stal vlastníkem pozemků, a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nebo jeho právní předchůdce podali někdy návrh na úpravu nebo omezení veřejného přístupu na tyto účelové komunikace ( věta druhá ZPK). Za situace, kdy žalovaný v užívání těchto účelových komunikací žalobci brání, ačkoliv žalobci přísluší právo užívat je podle odst. l ZPK, považoval soud prvního stupně žalobu za důvodnou. Soud prvního stupně také dodal, že právo žalobce užívat tyto cesty není právem z věcného břemene, ale právem užívat účelovou komunikaci jako kategorii pozemní komunikace. Proto také žalobce nevyzval k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru, byť žalovaný namítal nedostatek dobré víry žalobce, že mu právo průchodu a průjezdu přes pozemky žalobce náleží.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 24. června 2002, č. j. -77, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a věc postoupil k projednání a rozhodnutí obci H. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Při zkoumání podmínek řízení dospěl k závěru, že v této věci není dána pravomoc soudu, neboť se žalobce domáhá strpění průchodu a průjezdu přes pozemky, které, jak plyne ze zprávy Obecního úřadu H., jsou účelovou komunikací, neboť splňují podmínky § 7 odst. 1 ZPK. Není rozhodné, zda o tom bylo vydáno správní rozhodnutí (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. ). Žalobce svůj nárok dovozuje z ZPK, a tak je podle ZPK třeba postupovat podle obecných předpisů o správním řízení. Orgánem, do jehož pravomoci patří rozhodování v této věci, je podle ZPK obec H., proto bylo řízení podle , ve znění pozdějších změn (dále „ “) zastaveno a věc postoupena tomuto správnímu orgánu.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem, že obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale že jde o oprávnění veřejnoprávní, a proto nelze ochranu takového práva u soudu uplatnit. Žalobce nemá jiný přístup k nemovitostem ve svém vlastnictví, v přístupu k nim mu žalovaný přes své nemovitosti neoprávněně brání. Tím zasahuje do oprávněných zájmů jiného vlastníka. Jde tedy o střet zájmů dvou vlastníků při výkonu jejich vlastnického práva, který je nutno posuzovat podle ustanovení § 3 a § 126 ObčZ, neboť podle § 126 ObčZ má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. „Posouzení bránění v užívání pozemní komunikace je v dané věci otázkou předběžnou pro hodnocení zásahu do vlastnického práva žalobce podle § 126 ObčZ, k čemuž je dána pravomoc soudu.“ K zastavení řízení pro nedostatek této podmínky nebyl proto důvod. Žalobce navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání [ ] bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že předmětem sporu je průchod a průjezd po pozemku, jenž je veřejnou účelovou komunikací, resp. po veřejné účelové komunikaci vedoucí přes pozemek žalovaného. Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že věc nepatří do pravomoci soudu. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že pro posouzení otázky, zda věc patří do pravomoci soudu, je rozhodující, jakým způsobem je předmět řízení vymezen v žalobě, tedy zda uplatněný nárok svým charakterem odpovídá . V daném případě se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se bránění průchodu a průjezdu žalobci po po pozemku parc. č. 94/3 jako komunikaci a po lesní cestě, kterou jako jediný možný přístup ke svým nemovitostem označuje. Tvrzené právo opírá o existenci účelové komunikace, jak to ostatně také sám uvedl při jednání soudu prvního stupně 12. 3. 2002 ( ), a to samo o sobě postačí k závěru, že tato věc nespadá do pravomoci soudů, nýbrž - ve smyslu zákona - do pravomoci silničních správních orgánů. Takto rozhodl dovolací soud například v rozsudku ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. , publikovaném v Soudních rozhledech č. 10/2000, nebo v rozsudku ze dne 15. 11. 2000 sp. zn. , publikovaném v Právních rozhledech č. 2/2001, případně v rozsudku ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod C 450 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, na které lze v podrobnostech odkázat. Ze skutkového vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě jednoznačně plyne, že žalobce se domáhá toho, aby mu nebylo bráněno v právu užívat cesty, které jsou na pozemcích žalovaného a jsou jediným přístupem k jeho nemovitostem. V žalobě tedy není vylíčen žádný zásah žalovaného do vlastnického práva žalobce k těmto nemovitostem. Je pojmově vyloučeno, aby zásah do vlastnického práva k nemovitosti ve smyslu ObčZ spočíval jen v tom, že vlastník jiné sousední nemovitosti nesouhlasí s užíváním své nemovitosti. Pokud tedy odvolací soud pro nedostatek pravomoci soudu zastavil a věc postoupil orgánu, jehož pravomoc je dána ( ), je jeho rozhodnutí správné. Proto bylo dovolání podle zamítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2002

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu