Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1014/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 3. 2002, č. j. -783, byl obviněný F. U. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. § 250 odst. 2 tr. zákona byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně odkázal poškozenou E. P., a. s., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2002, č. j. -814, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě ( tr. řádu) dne 1. 10. 2002 dovolání (okresnímu soudu bylo dovolání doručeno dne 2. 10. 2002), a to z důvodu uvedeného v tr. řádu (po novele ), totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění dovolání namítá, že jeho úmyslem nebylo způsobit společnosti E. P., a. s., škodu, ale získat půjčku, kterou za pomoci Ing. F. také získal a kterou chtěl splácet a také ji dne 27. 8. 1999 zcela uhradil, což doložil účetními doklady. Je proto přesvědčen, že uhradil-li jak akontaci tak veškeré leasingové splátky, nezpůsobil společnosti E. P., a. s., žádnou škodu a pro absenci formálního znaku skutkové podstaty se nemůže jednat o trestný čin podvodu podle trestního zákona. Napadá věrohodnost výpovědi svědka Ing. F., který poskytnutí půjčky vyloučil a ze které soud vycházel, namítá, že ze strany společnosti E. P., a. s., nebyla přesně vyčíslena škoda a domnívá se, že způsob, jakým soud dospěl k vyčíslení škody nerespektuje zásadu presumpce neviny, když soud posuzoval provedené důkazy v neprospěch obviněného a že v pochybnostech o skutečné výši škody měl soud kvalifikovat jednání obviněného jen dle základní skutkové podstaty jako trestný čin podvodu podle tr. zákona. Napadené rozhodnutí je proto nesprávné a v rozporu s tr. řádu a tr. řádu, které stanoví požadavky na spravedlivý proces a řádné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství v Brně se k dovolání obviněného nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí pouze správnost hmotně právního posouzení skutku zjištěného soudem I. a II. stupně.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když - námitkou směřující proti způsobu vyčíslení škody soudem a námitkou, že uhradil všechny splátky leasingových smluv - zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně „způsobil poškozené E. P., a. s., škodu ve výši 350.155.40 Kč“. Vytýká-li obviněný soudu, že neuvěřil jeho obhajobě, ale naopak vycházel z výpovědi svědka F., pak ani v tomto případě se nejedná o námitku proti právnímu posouzení skutku, ale proti hodnocení důkazů soudem, který, pokud by uvěřil výpovědi obviněného, že postupoval daným způsobem po předchozí dohodě s ředitelem firmy Ing. F., nedospěl by k závěru, že někoho uvedl v omyl a že způsobil na cizím majetku škodu.

Rovněž námitka, že soud měl v pochybnostech o skutečné výši škody jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona, tedy podle základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, směřuje proti nesprávnému skutkovému zjištění věci (ve své podstatě totiž opět směřuje proti skutkovému zjištění soudu, že obviněný svým jednáním škodu ve stanovené výši způsobil) a teprve až následně proti nesprávnému právnímu posouzení.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š