Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2354/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. května 2001, č. j. -47, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobci obraz s názvem „Ukřižování“ (náboženský motiv), a rozhodl o nákladech řízení. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, že žalovaná má sporný obraz v držení, a proto neshledal žalobu opírající se o důvodnou. Doplňujícím rozsudkem ze dne 10. července 2001, č. j. -68, soud prvního stupně rozhodl ještě o svědečném a o nákladech řízení vynaložených z prostředků státu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. listopadu 2001, č. j. -90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku s tím, že upřesnil znění zamítavého výroku ve věci samé tak, že obraz zobrazuje „motiv ukřižování Ježíše Krista z Křížové cesty o šířce 110 – 120 cm a výšce 180 – 200 cm“ a že se jedná o obraz, „jehož horní hrana je ve tvaru oblouku, bez rámu“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že sporný obraz je v držení žalované, a proto považoval napadený rozsudek za správný.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ve znění před 1. 1. 2001 s tím, že se domnívá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Namítl, že toto rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil především se způsobem, jakým soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení důkazů, a navrhl, aby byly jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud ČR ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. projednal věc podle procesních předpisů účinných k 31. 12. 2000, tedy podle ve znění před novelou provedenou tímto zákonem (dále jen „OSŘ“), a dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl buď změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nebo potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a to s výjimkami uvedenými v odstavci 2 citovaného ustanovení.

O žádný z těchto případů se nejedná, neboť je napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno prvé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým byl rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Rozsudek odvolacího soudu v této věci neobsahuje výrok o přípustnosti dovolání z důvodu zásadního právního významu vydaného rozhodnutí a z obsahu spisu je zřejmé, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl vůbec učiněn. Pak ovšem dovolací soud nemůže sám posuzovat, zda má napadený rozsudek ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a dovolání nelze pokládat za přípustné. Přípustnost dovolání podle není tvrzena a dovolací soud sám žádnou z vad v tomto ustanovení uvedených nezjistil. Proto podle ve spojení s dovolání žalobce odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na to, že žalobce v tomto řízení neuspěl a žalované v něm žádné náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2002

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu