Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 921/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2002, sp. zn. , bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. K. pro trestný čin nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit skutkem popsaným v návrhu na potrestání ze dne 29. 3. 2002.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. , rozhodl o stížnosti Obvodního státního zástupce pro Prahu 4 proti shora citovanému usnesení tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 171 odst. 1 tr. ř. postoupil trestní věc obviněného Obvodnímu úřadu M. č. P. k řízení o přestupku pro skutek spočívající v tom, že „dne 7. 3. 2002 ve večerních hodinách na nezjištěném místě v ČR (v rámci natáčení reportáže o situaci kolem obchodu se zbraněmi a výbušninami) měl zakoupit ruční granát se zapalovačem, zásahovou výbušninu a 2 ks třecího zapalovače, vše ve funkčním stavu, přičemž měl odmítnout sdělit osobu, která nákup zkontaktovala i osobu, od které měl výbušniny zakoupit, čímž měl umožnit pachateli trestného činu nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák. uniknout trestnímu stíhání, přestože byl poučen dle příslušných zákonných ustanovení, výbušniny poté měl odevzdat na Policii ČR, Místní oddělení M. v P.“

Ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. podala nejvyšší státní zástupkyně proti výše citovanému usnesení Městského soudu v Praze dovolání ve prospěch obviněného J. K. Důvody uplatněnými v dovolání jsou důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř., tedy, že pro postoupení věci nebyly splněny podmínky a napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení věci.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně nejprve vyjádřila souhlas s důvody, jež vedly soud I. stupně k zastavení předmětného trestního stíhání pro nedostatek subjektivní stránky žalovaného trestného činu, v čemž zjevně spatřovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V další části dovolání pak vyslovila námitku, která se týkala totožnosti skutku. Napadenému rozhodnutí vytkla, že správnímu orgánu byla postoupena k vyřízení věc pro jiný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání. Návrh na potrestání podle jejího názoru považoval za trestné jednání obviněného spočívající v tom, že nesdělil policii informace o kontaktu s osobami, které zbraně a výbušniny měly obstarat, nikoliv v tom, že si opatřil zbraně a výbušniny sám.

Vzhledem k těmto důvodům v petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud zrušil citované usnesení Městského soudu v Praze a sám rozhodl tak, že stížnost státního zástupce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2002, sp. zn. se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítá.

K dovolání nejvyšší státní zástupkyně podal prostřednictvím svého obhájce dne 14. 10. 2002 písemné vyjádření obviněný. Uvedl, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu, a považoval „za pochybení soudu druhé instance kvalifikaci, že jeho jednáním měla být naplněna skutková podstata přestupku podle § 40 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.“ Proto vyjádřil souhlas s obsahem dovolání nejvyšší státní zástupkyně a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265r odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem o zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. a), b), c) tr. ř., aby podle § 265 odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. , a aby tak učinil ve veřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení o postoupení věci jinému orgánu.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z těchto zákonných důvodů je tedy dovolání určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.

Pokud jde o námitky, které by se měly vztahovat k deklarovanému dovolacímu důvodu, jsou v dovolání formulovány pouze tak, že dovolatelka vyslovila přesvědčení o správnosti rozhodnutí nalézacího soudu, který v něm konstatoval neexistenci jednoho ze znaků skutkové podstaty žalovaného trestného činu – subjektivní stránky. Dovolatelka tedy považovala usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 5. 2002, sp. zn. za správné a v souladu se zákonem. Toto rozhodnutí nebylo ani podaným dovoláním napadeno, tvrzení vyslovená v této části dovolání tedy nelze považovat za dovolací námitky a Nejvyšší soud se jimi nezabýval (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případech, když bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Jak bylo uvedeno výše, dovolatelka odůvodnila v této části svůj mimořádný opravný prostředek tím, že v posuzované trestní věci byla správnímu orgánu postoupena k vyřízení věc pro jiný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání.

Podle zásady obžalovací (§ 2 odst. 8 tr. ř., § 220 odst. 1 tr. ř.) soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Trestní zákon ani trestní řád přitom pojem skutku nedefinují a ponechávají vymezení pojmu skutek právní nauce a právní praxi. Za jeden skutek se v právní nauce a praxi považují ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného pro trestní právo, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Soud přitom podle ustálené soudní praxe může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (návrhu na potrestání). (Srov. např. rozhodnutí uveřejněné v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR pod č. 52/1975). Tento skutek musí vyčerpat v celé šíři a zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní, přičemž není vázán právním posouzením skutku uvedeným v obžalobě či návrhu na potrestání (srov. např. rozhodnutí uveřejněné v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR pod č. 24/1982). Za skutek uvedený v žalobním návrhu (návrhu na potrestání) je nutno považovat i další skutek popsaný v tomto návrhu, i když není uvedena právní kvalifikace tohoto dalšího skutku. I o takovém skutku musí soud ve smyslu ustanovení § 220 tr. ř. rozhodnout (obdobně rozhodnutí uveřejněné v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR pod č. 3/1982).

Důsledkem rozhodnutí o postoupení věci podle § 171 odst. 1 tr. ř. je následné projednání skutku před orgánem, jemuž byla věc postoupena. Rozhodnutí o postoupení věci podle § 171 odst. 1 tr. ř. se týká vždy jen skutku a nikoli jeho možného právního posouzení (srov. R 44/1996 Sb. rozh. tr.). Postoupit věc jinému orgánu lze jen tehdy, když je věc dostatečně objasněna z hlediska, že stíhaný skutek není trestným činem, ale mohl by být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Soud přitom nemůže ve svém rozhodnutí činit závazný závěr o tom, že obviněný spáchal konkrétní přestupek nebo kárné provinění a orgán příslušný ke stíhání přestupku nebo kárného provinění není vázán rozhodnutím soudu v tom směru, zda skutek je přestupkem nebo kárným proviněním, protože soud není příslušný ke stíhání skutku jako přestupku nebo kárného provinění, ale může o skutku rozhodovat jen jako o trestném činu (srov. R 3/1974 Sb. rozh. tr.).

Přestupku na úseku používání výbušnin podle ve znění pozdějších zákonů se dopustí ten, kdo neoprávněně získá nebo přechovává výbušninu.

V posuzovaném případě byl dne 29. 3. 2002 podán návrh na potrestání pro skutek spočívající v tom, že obviněný „dne 7. 3. 2002 ve večerních hodinách na nezjištěném místě v ČR (v rámci natáčení reportáže o situaci kolem obchodu se zbraněmi a výbušninami ) zakoupil ruční granát se zapalovačem, zásahovou výbušninu a 2 ks třecího zapalovače, vše ve funkčním stavu, přičemž odmítl sdělit osobu, která nákup zkontaktovala i osobu, od které výbušniny zakoupil, čímž umožnil pachateli trestného činu nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zák. uniknout trestnímu stíhání, přestože byl poučen dle příslušných zákonných ustanovení, výbušniny poté odevzdal na Policii ČR – MO M. v P.“ Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl o postoupení předmětné trestní věci Obvodnímu úřadu M. č. P. k řízení o přestupku pro citovaný skutek, jehož dikce vyjádřená ve skutkové větě se ve všech skutkových okolnostech shodovala s dikcí skutkové věty návrhu na potrestání. Učinil tak v souladu s platnou právní úpravou, neboť povinností soudu bylo tento skutek v rozsahu dikce skutkové věty návrhu na potrestání vyčerpat v celé šíři a zabývat se všemi jeho stránkami, aniž by však ve svém rozhodnutí činil závazný závěr o spáchání konkrétního přestupku a předjímal tak rozhodnutí příslušného orgánu, jak je vysvětleno shora.

Nejvyšší soud z důvodů uvedených shora námitky nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání za zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko nejvyšší státní zástupkyně vyjádřené v dovolání ohledně postoupení posuzované věci k řízení o přestupku pro jiný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání, je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak je uvedeno shora, je podané dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. prosince 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová