Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 75/2021-30
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr Petrem Machačkou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 637 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 137 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 137 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 482 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 137 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 137 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 482 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 637 Kč s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 6 137 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uhradila na dlužnou částku 1 000 Kč.
2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila v podání ze dne 9. 4. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání.
3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 12. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelný a bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 137 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. do 18. 1. 2019 Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Současně byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit náklady spojené s vyhotovením a zasláním upomínky či výzvy k úhradě a to ve výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku či výzvu. Skutečnost, že byl úvěr na účet žalované skutečně poskytnut, doložila žalobkyně výpisem z účtu, kdy celá transakce byla provedena 19. 12. 2018. Upomínkami ze dne 25. 1. 2019, 1. 2. 2019, 8. 2. 2019, 17. 2. 2019 a 4. 3. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Dne 14. 10. 2020 pak žalované zaslala předžalobní výzvu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která zároveň naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.
7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila, když žalované poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Zmíněná skutečnost v řízení nebyla žalovanou vyvrácena. Bylo přitom právě na žalované, aby v případě, že svůj dluh ze smlouvy o úvěru již žalobkyni uhradila zcela či ve větším než v žalobě uváděném rozsahu, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení nečinnou. Vzhledem k tomu, že ani z obsahu spisu žádné úhrady nelze dovodit, vycházel soud z tvrzení žalobce, tedy že žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 1 000 Kč, kterážto byla odečtena od smluvní pokuty. Pokud jde o sjednaný poplatek, představuje tento 22,74% z poskytnuté částky a je tedy ještě v mezích které je soud ochoten akceptovat. Z uvedeného důvodu soud neshledal smluvní ujednání v rozporu s požadavkem přiměřenosti, a tedy ani v rozporu s dobrými mravy. Na základě výše uvedeného proto soud shledal nárok žalobkyně v plném rozsahu oprávněným a to včetně smluvního poplatku ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Rovněž přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí.
15. Naproti tomu, pokud jde o výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky, dospěl soud k následujícímu závěru.
16. Smluvní strany si dále ujednaly pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru poplatek za upomínku ve výši 500 Kč. Podle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, a pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Zákon zde jasně hovoří o účelně vynaložených nákladech, poskytovatel úvěru tedy nemůže sjednat poplatek za zaslání upomínky v jakékoliv výši, ale pouze ve výši přiměřené, resp. účelně vynaložené. Je běžnou praxí, že zasílání upomínek dlužníkům je ze strany věřitelů zpoplatněno, za účelně vynaložené náklady však považuje soud maximálně částku ve výši 200 Kč za první upomínku a částku ve výši 300 Kč za upomínky následující. Za účelně vynaložené naopak nepovažuje částky vyšší ani poplatek za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře, neboť pokud se žalobkyně jako podnikatelka dlouhodobě zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, jak vyplývá z předmětu podnikání žalobkyně patrného z výpisu z obchodního rejstříku, patří k této činnosti podnikání i základní ekonomická a zejména právní orientace v problematice spotřebitelského úvěru. Subjekt zabývající se touto podnikatelskou činností tedy musí disponovat vlastním odborným aparátem, nezávislým na vymáhání pohledávek prostřednictvím třetí osoby. Náklady na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury tedy nepovažuje soud za účelně vynaložené. Za účelně vynaložené tak lze považovat náklady ve výši 1 400 Kč (200 + (4 x 300)), a co do částky 1 100 Kč by se jednalo ve smyslu ust. § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. o smluvní pokutu. Na základě této skutečnosti přiznal soud na nákladech žalobkyni částku 1 400 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.
17. O nákladech řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle úspěchu a neúspěchu ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen„ AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT – po 200 Kč za jeden - celkem 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění; § 11 odst. 1 písm. a) , d) AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). Žalobkyně není plátce DPH. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 1 900 Kč (1 000 + 600 + 300). Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně se de facto domáhala zaplacení částky 10 137 Kč (6 137 + 2 500 + 1 500). Vyhověno jí bylo co do částky 9 037 Kč, naopak pro částku 1 100 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná z 89%, v 11% zaznamenala neúspěch. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 78%, tedy v částce 1 482 Kč Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
18. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nenív souladu s ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat exekuční návrh.