Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1678/2002

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. listopadu 1999, č. j. -48, výrokem označeným jako I. změnil ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 45.000,- Kč s příslušenstvím částečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 22. března 1999, č. j. -34, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; výrokem označeným jako II. zastavil řízení o odvolání proti zamítavému výroku o věci samé, tj. výroku zamítajícímu vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 17. října 2001, č. j. -66, rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 45.000,- Kč s příslušenstvím částečný rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 12. března 2002, č. j. -74, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 45.000,- Kč s příslušenstvím potvrdil.

Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 21. července 1997 není neplatná podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění před změnou provedenou s účinností od 3. prosince 1999 , a že tudíž žalobci přísluší nárok na zaplacení nájemného v částce 45.000,- Kč za dobu od 1. dubna 1998 do 30. června 1998.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž – odkazem na ustanovení , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 – namítl nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle , ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 22. března 1999. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl (po zrušení svého v pořadí prvního rozsudku ze dne 25. listopadu 1999, č. j. -48, rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. října 2001, č. j. -66) až dne 12. března 2002, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou - dále jen „ “ (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. ).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou (žalovaným), řádně zastoupenou advokátem ( , a 2 ), avšak dospěl k závěru, že není v dané věci přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v – a ty v daném případě nebyly žalovaným v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají – řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a a 2

Podle nemůže být dovolání přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Protože odvolací soud sám ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, nemůže být dovolání přípustné ani podle Zbývá dodat, že za připuštění dovolání ve smyslu citovaného ustanovení nelze pokládat poučení, jehož se účastníkům řízení dostalo v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, tj. poučení, že „za podmínek uvedených v a následujících ve znění platném do 31. 12. 2000“ lze proti rozsudku odvolacího soudu podat dovolání (k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně do jednoho měsíce od právní moci rozsudku). Nenavrhl-li žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání, nelze – logicky vzato – uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení a dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a že řízení nebylo již dříve skončeno, nerozhodoval nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura); o těchto nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , pro účely odvolacího řízení ve spojení s ustanovením ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. prosince 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu