Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 60/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních , , ve znění , a v neprospěch obviněného J. S.

Napadený rozsudek se z r u š u j e.

Zrušuje se též rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55, jakož i všechna další rozhodnutí, na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. s e z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného J. S., pro skutek spočívající v tom, že

nastoupil dne 25. 10. 1955 vojenskou základní službu a ihned po jejím nástupu odepřel převzíti vojenský stejnokroj a plniti povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,

v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. , byl J. S. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle (dále jen tr. zák. z roku 1950) pro skutek spočívající v tom, že nastoupil dne 25. 10. 1955 vojenskou základní službu a ihned po jejím nástupu odepřel převzíti vojenský stejnokroj a plniti povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův. Za to mu byl uložen podle tr. zák. 1950 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, jakož i a podle tr. zák. z roku 1950 trest ztráty čestných práv občanských a ztráty práv uvedených v tr. zák. z roku 1950 na dobu pěti let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání, o němž rozhodl bývalý Vyšší vojenský soud v Trenčíně rozsudkem ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. , tak, že odvolání obviněného zamítl.

Usnesením ze dne 29. 5. 1991, sp. zn. bývalý Vojenský obvodový soud v Brně v rámci přezkumného řízení podle ust. § 4 písm. c) zák. č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci, zrušil podle § 14 odst. 1 písm. f) tohoto zákona výrok o trestu odnětí svobody v rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1955, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vyššího vojenského sodu Trenčín ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 8. 1991 poté, co bývalý Vyšší obvodový soud v Táboře dne 6. 8. 1991, usnesením sp. zn. 4 Rtvo 32/91, zamítl stížnost obviněného J. S. proti usnesení soudu I. stupně. Na základě těchto rozhodnutí bývalý Vojenský obvodový soud v Brně dne 5. 11. 1991 rozsudkem sp. zn. nově uložil J. S. při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55, ve spojení s rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, když podle ustanovení § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti rozsudku bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Namítá, že citovaným rozsudkem byl v neprospěch obviněného zákon porušen v ustanoveních , a

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že Vyšší vojenský soud v Trenčíně v napadeném rozhodnutí nedostál své přezkumné povinnosti, když nenapravil pochybení bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, který obviněného znovu uznal vinným skutkem, za který již byl jednou pravomocně odsouzen a nedůvodně zamítl jeho odvolání. Bývalému Nižšímu vojenskému soudu v Brně v době jeho rozhodování v roce 1955 bylo známo, že obviněný byl již v roce 1952 odsouzen za to, že odmítl nastoupit vojenskou službu z důvodů svého náboženského přesvědčení, protože byl členem Svědků Jehovových. Z týchž důvodů byla na něho podána znovu obžaloba a byl opětně postaven před soud i v roce 1955.Obviněný přitom dal zcela jednoznačně najevo úmysl trvale se vyhnout vojenské službě. Bývalý Nižší vojenský soud v Brně jej přesto uznal znovu vinným trestným činem podle ust. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR se jedná v takovém případě o týž skutek, a tedy o věc rozsouzenou. Podle stěžovatele je třeba připomenout, že znění ustanovení , , a lze vyložit jako odpovídající současnému znění tr. ř. nyní platného – i tehdy platila povinnost zastavit trestní stíhání, jestliže trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu a tento rozsudek nebyl v předepsaném zřízení zrušen.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, byl porušen zákon v ustanoveních , ve znění , a v řízení mu předcházejícím i v ustanovení a ve znění , aby napadené usnesení podle tr. ř. zrušil a spolu s ním zrušil i rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. T 40/55 a dále aby postupoval podle tr. ř.

Nejvyšší soud především zkoumal, zda v posuzované věci je oprávněn k výkonu trestního soudnictví ve smyslu tr. ř., neboť stížností pro porušení zákona je napadáno rozhodnutí Vyššího vojenského soudu v Trenčíně, a tedy rozsudek cizozemského soudu. Z článku II. odst. 1 Přílohy č. I, která obsahuje přechodná a zmocňovací ustanovení , vyplývá, že k řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů (před 1. 1. 1993) založena příslušnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný Nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky. (Reciproční ustanovení obsahuje trestní řád Slovenské republiky zák. č. 141/1961 Sb. v platném znění - § 391c odst. 2 tr. ř.). Za tohoto stavu věci byl Nejvyšší soud oprávněn konat řízení podle hlavy sedmnácté trestního řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona podle ust. § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, aniž mohl přezkoumat řízení napadené části rozhodnutí předcházející, neboť původní spis je již skartován a k dispozici byly toliko opisy rozsudků soudů obou stupňů, a shledal, že zákon porušen byl.

Podle ust. , ve znění (dále jen „tr. ř. z roku 1952“) soud v odvolacím líčení zamítne rozsudkem odvolání proto, že není důvodné.

Podle ust. § 194 tr. ř. z roku 1952 soud při rozhodování v odvolacím líčení přezkoumá správnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání; přitom pečuje o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků.

Z odůvodnění rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. je zřejmé, že obviněný jako důvod svého odmítavého přístupu k vojenské službě uvedl, že mu službu se zbraní nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, neboť je Svědek Jehovův.

Z opisu rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 1952, sp. zn. je patrno, že obviněný J. S. byl uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950, jehož se dopustil tím, že odvolávaje se na své náboženské přesvědčení, odmítal vykonávat vojenskou službu v československé lidově demokratické armádě, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a třičtvrtě roku, a ke ztrátě občanských práv na dobu čtyř let. Uvedený rozsudek byl posléze podle , f), odst. 2, odst. 3 , o soudní rehabilitaci, zrušen ve výroku o vině i trestu, včetně obsahově na zrušený výrok navazujících rozhodnutí, a to usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Plzni ze dne 19. 9. 1991, sp. zn. . Po právní moci tohoto rozhodnutí bylo podle , o soudní rehabilitaci, ve věci nařízeno hlavní líčení. Obviněný byl v tomto řízení dne 28. 11. 1991, rozsudkem sp. zn. , podle tr. ř. zproštěn z obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. zák. z roku 1950. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 11. 1991. Tato okolnost však nemění nic na skutečnosti, že v době rozhodování bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně a Vyššího vojenského soudu v Trenčíně citovaný rozsudek existoval, a tvořil překážku věci pravomocně rozhodnuté.

Po zjištění, že trestní stíhání obviněného pro skutek, pro který je znovu stíhán, skončilo již citovaným pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 1952, sp. zn. Vt 37/52-62, a ten nebyl v předepsaném řízení zrušen, bylo povinností bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně stíhání obviněného zastavit podle § 166 odst. 1 písm. c) tr. ř. z roku 1952, pokud tuto povinnost nesplnil již v přípravném řízení prokurátor podle § 89 odst. 1 písm. g) tr. ř. z roku 1950 ve znění novely. Vyšší vojenský soud v Trenčíně, který na podkladě odvolání obviněného měl podle § 194 tr. ř. 1950 ve znění novely přezkoumat správnost všech výroků rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání; přičemž měl pečovat o odstranění těch vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost těchto výroků, nesplnil, jak je z výše uvedeného zřejmé, svoji zákonnou povinnost, a když odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl, porušil v jeho neprospěch zákon v ustanoveních § 194 a § 197 písm. b) tr. ř. 1950 ve znění novely. Soudy obou stupňů nevyhodnotily řádně skutečnost, že jde o týž skutek, tj. odmítání plnění vojenských povinností z náboženských důvodů, a že rozhodnutí obviněného neabsolvovat vojenskou základní službu se zbraní, je vzhledem k jeho náboženskému přesvědčení dáno jednou provždy a má trvalý charakter. Jeho úmysl tedy směřoval k tomu, aby se vojenské službě vyhnul trvale. Pokud byl obviněný odsouzen pro stejný skutek bývalým Nižším vojenským soudem v Brně, byla porušena zásada „ne bis in idem“, tedy že nikdo nemůže být dvakrát postižen pro týž skutek, která je uvedena v čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Tento právní názor je konformní s názory Ústavního soudu České republiky, vyjádřenými v nálezech např. ze dne 20. 3. 1997, a .

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil podle tr. ř., že rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. To 140/55, a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních a , ve znění , a v neprospěch obviněného J. S.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený rozsudek Vyššího vojenského soudu v Trenčíně zrušil, včetně rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. , jakož i všechna na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V této souvislosti je nutno poukázat zejména na usnesení bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 6. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 32/91, s ním spojené usnesení býv. Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 29. 5. 1991, sp. zn. a rozsudek téhož soudu ze dne 5. 11. 1991, sp. zn.

Protože byly splněny procesní podmínky ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř., mohl Nejvyšší soud ve věci rozhodnout sám, a proto podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného J. S. pro skutek spočívající v tom, že nastoupil dne 25. 10. 1955 vojenskou základní službu a ihned po jejím nástupu odepřel převzíti vojenský stejnokroj a plniti povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův, v čemž obžaloba spatřovala trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. z roku 1950. Procesnímu postupu podle § 271 odst. 1 tr. ř. nebylo na překážku, že o stejném skutku bylo rozhodnuto pravomocným zprošťujícím výrokem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. prosince 2002

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná