Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 935/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. , byl obviněný V. R. uznán vinným trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 13. 9. 2000 v době mezi 20.00 až 22.00 hod. na polní cestě v chatové oblasti zvané „N. L.“, v kat. obce S., okres R., po předchozím konfliktu napadl poškozeného V. U., s úmyslem vyhnout se vrácení půjčky ve výši 45.000,- Kč, opakovanými údery na místě nalezeným kamenem vedenými velkou intenzitou do temene a týlu hlavy a údery pěstí a kopáním do krajiny břicha a do krajiny bederní mu způsobil zlomeninu klenby a spodiny lební, pohmoždění mozku, difusní krvácení do omozečnic, krevní výrony v měkkých pokrývkách lebních, krevní výron v úponu jater, krevní výron na straně dvanácterníku a pod pouzdrem slinivky břišní a malé předstěře a další méně závažná poranění, přičemž poškozený v důsledku pohmoždění mozku s úrazovým otokem mozku na místě zemřel, obžalovaný poté v úmyslu zahladit stopy svého jednání se zmocnil osobního automobilu tov. zn. Škoda Favorit 136 L, v hodnotě nejméně 77.700,- Kč, se kterým odjel na parkoviště u motorestu „N. P.“ mezi obcemi K. Ž. a V. D., okres K., kde vozidlo ponechal, odcizil z něj mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě nejméně 2.980,- Kč a pak je polil nalezenou hořlavinou a zapálil, čímž na vozidle způsobil škodu ve výši nejméně 32.300,- Kč.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanáct let, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným V. U., a A. U., oba bytem K. Ž., ve výši 14.331,- Kč a organizaci K. p., a. s., P., ve výši 32.300,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli všichni jmenovaní poškození se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. R. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný V. R. prostřednictvím svého obhájce dne 22. 10. 2002 dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Praze dne 23. 10. 2002. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu obviněného, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V dovolání obviněný konstatuje, že shromážděné důkazy vyvrací, že by měl úmysl získat svým jednáním majetkový prospěch, jak předpokládá § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. Dále rekapituluje sled událostí před předmětným skutkem a uvádí argumenty podporující jeho tvrzení, že útok na poškozeného neplánoval, neboť nebyl předem ozbrojen a jako smrtící předmět uchopil náhodně nalezený kámen. K tvrzené absenci zištného motivu obviněný zdůrazňuje, že podle svědkyně A.U. měl poškozený u sebe 30.000,- Kč, ale žádný objektivní důkaz potvrzující toto svědectví nebyl získán. Jeho dluh vůči poškozenému byl obecně známý, a proto by jeho usmrcením tento svůj problém nevyřešil. Obviněný dále uvádí, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, nebylo jeho jednání plánované a mělo charakter afektivní agrese s potřebou odstranit frustrujícího činitele a bylo pravděpodobně doprovázené afektem strachu. Rovněž tvrdí, že odcizení mobilního telefonu a vozidla poškozeného bylo pouze doprovodným jednáním, vyplývajícím ze situace, ve které se ocitl. Z těchto okolností obviněný dovozuje názor, že jeho konflikt s poškozeným pramenil ze složitých vzájemných sociálních vztahů a nenaplňoval zákonem stanovenou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V podrobnostech konstatuje, že obviněný V. R. v dovolání namítá nesprávné skutkové závěry ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a proto fakticky napadá skutková zjištění, nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Podle jeho názoru byl mimořádný opravný prostředek podán z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze o něm věcně rozhodnout. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného V. R. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit /§ 265e odst. 1 tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, vadnost hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud totiž není další odvolací instancí, nemůže v uvedeném směru přezkoumávat zákonnost postupu soudů obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení předmětného skutku.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán. Tvrzení obviněného V. R., že svým jednáním neměl úmysl získat majetkový prospěch a že šlo o čin neplánovaný, přičemž poukazuje na okolnosti předmětné události, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie a některé další provedené důkazy, jsou námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu věci, včetně způsobu hodnocení důkazů v řízení před soudem. Z těchto tvrzených nedostatků, až následně, obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§ 4, § 5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestního činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní hodnocení ohledně zavinění a jeho formy, jsou předmětem dokazování obdobně, jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Výhrady obviněného V. R. uplatněné v dovolání směřují právě proti těm skutkovým zjištěním, z nichž soudy obou stupňů učinily právní závěr, že spáchal trestný čin vraždy v kvalifikované skutkové podstatě podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., včetně právního závěru o úmyslné formě jeho zavinění ve vztahu k jednání a ke způsobenému následku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. R. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. prosince 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k