Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 823/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. , byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle , b), odst. 4 tr. zák. ve znění , kterého se dopustil tím, že „v době od 6. 1. 1997 do 31. 5. 1997 jako jednatel a jediný společník firmy G. A. spol. s r. o., se sídlem B., vystavil výdajové doklady v celkové výši 49 502 769,- Kč firmám N. S. spol. s r. o., se sídlem P., a M. Ltd., se sídlem P., i přesto, že uvedené firmy od roku 1995 neprováděly podnikatelskou činnost, byly nekontaktní a jejich registrace byla v mezidobí zrušena, přičemž firma G. A. nebyla schopna v té době plnit své dříve splatné závazky vůči dalším věřitelům, například D. L., ve výši 711 223,- Kč a OSSZ B. ve výši 4 446 230,- Kč na povinných platbách od 1. 2. 1994 do 16. 4. 1997. Obžalovaný pak dne 31. 10 1997 prodal společnosti P. spol. s r. o., bez souhlasu zástavního věřitele C. Banky a. s., B., nemovitosti v K. n. M., zapsané u k. ú. B. a s účinností od 7. 1. 1998 prodal společnost G. A. firmě I. spol. s r. o., smlouvou o převodu svého obchodního podílu ze dne 18. 12. 1997 na P. B., a svým jednáním tak způsobil svým věřitelům škodu minimálně ve výši 5 157 453,- Kč.“ Obviněnému byl podle tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle tr. zák. a tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. , bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný v zákonné lhůtě dovolání prostřednictvím svého obhájce. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně přesto, že rozhodnutí tohoto soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle námitek obviněného vyjádřených v dovolání nebyl skutkový stav tak, jak je popsán v rozsudku soudu I. stupně správně právně posouzen a kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Konkrétně jednání spočívající ve vystavení výdajových dokladů firmám N. S., spol. s r. o. a M. Ltd. nepovažoval za protiprávní a nemohlo naplnit skutkovou podstatu žalovaného trestného činu. V této části považoval obviněný skutková zjištění za dostatečná. Pokud jde o prodej nemovitosti v K. n. M., obviněný připustil, že došlo z jeho strany k porušení smlouvy se zástavním věřitelem, avšak toto mělo být sankcionováno smluvní pokutou, tudíž bez trestně právních následků. Převodem obchodního podílu obviněného ve společnosti G. A. na I., spol. s r. o., nedošlo v žádném případě ke zmenšení majetku dlužníka, proto ani toto jednání nemůže být podle názoru dovolatele považováno za protiprávní. V závěru svého dovolání pak obviněný namítl nedostatek podmínky blízké časové souvislosti mezi jednotlivými jednáními, která proto nemohou tvořit jediný pokračující trestný čin ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák.

V petitu mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil, současně aby zrušil i řízení předcházející a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že jeho obsah v podstatě tvoří argumenty již obviněným uplatněné v rámci dosavadní obhajoby a týkají se především skutkových závěrů meritorního rozhodnutí. Zjištěný skutek i jeho právní posouzení pak považoval ze správný včetně naplnění hledisek pro pokračující delikt a navrhl proto, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný M. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) citovaného ustanovení. V případě obviněného M. G. přichází v úvahu druhá alternativa citovaného ustanovení, kdy dle jeho názoru byl již v řízení před nalézacím soudem dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dáno v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto ustanovení je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady záleží v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tímto dovolacím důvodem se tudíž nelze domáhat přezkoumání soudem učiněných skutkových zjištění. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dovolacím řízení proto nelze z citovaného důvodu hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné skutkové zjištění má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Odstranění případné právní vady, je-li podmíněna nesprávným zjištěním skutkového stavu, se však nelze v řízení o dovolání domáhat.

Východiskem pro posouzení existence dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Jak vyplývá z výše uvedeného, v předmětné věci směřují dovolací námitky převážně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatelem je totiž zejména poukazováno na vadné hodnocení důkazů, z něhož soudy měly vyvodit nesprávná a neúplná skutková zjištění týkající se jak vystavení výdajových dokladů ve výši téměř 50 milionů Kč, tak i následného prodeje nemovitosti a společnosti G. A. spol. s r. o. Námitky obviněného ohledně konkrétních podnikatelských aktivit, jež vyústily v prodej samotné společnosti, totiž mají svůj podklad ve skutkových okolnostech, které tak měly ovlivnit jejich vadné právní posouzení. To platí i pro otázku právních vztahů mezi jednotlivými subjekty právních aktů. Takový druh námitek nemůže však dle výše uvedeného názoru Nejvyššího soudu zakládat existenci žádného z dovolacích důvodů taxativně vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř. Pokud by tedy dovolání v předmětné trestní věci bylo podáno výlučně z těchto (skutkových) důvodů, přicházelo by v úvahu jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Část uplatněných dovolacích námitek však v posuzovaném případě směřovala i do právního posouzení skutku, jak byl zjištěn a popsán ve výroku rozsudku soudu I. stupně, a to v posouzení žalovaného jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. Podle názoru dovolatele chybí pro splnění zákonných předpokladů pokračování ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. v dané věci blízká časová souvislost, a jednotlivé dílčí útoky měly být posouzeny jako samostatné skutky. V konstatovaném směru tedy lze považovat dovolací námitky z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.

Podle § 89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Dovolatel namítl neexistenci jednoho ze čtyř vyjmenovaných znaků zákonem definovaného pojmu pokračování v trestném činu, a to blízkou časovou souvislost. Toto své tvrzení však nijak blíže nerozvedl. Je zřejmé, že časovou souvislost nelze přesně vymezit nějakou maximální lhůtou, a je pak vždy nutné v konkrétním případě posuzovat jednání obviněného v souvislosti s povahou trestného činu, který měl spáchat, a tudíž se všemi okolnostmi, jež vyžadují naplnění všech zákonných znaků příslušné skutkové podstaty. Je proto nutné i zvažovat možnou dobu na přípravu jednotlivých útoků a dobu vzniku následku určitého trestného činu. (Srov. např. rozh. č. r. tr.) Posouzení jednání pachatele jako jediného skutku, který je spáchán více dílčími útoky, tedy předpokládá jednání, jehož meze jsou určeny trestněprávně relevantním následkem, jehož příčinou je jednání, a který je znakem konkrétního trestného činu. K jednání pak musí přistoupit zavinění a to v té formě, která je relevantní pro příslušnou skutkovou podstatu trestného činu.

Z výše uvedeného popisu skutku v napadeném rozhodnutí vyplývá, že obviněný v průběhu roku 1997 činil postupně kroky k odstranění majetku společnosti s ručením omezeným, jejíž byl výhradním vlastníkem, tak, aby se vyhnul plnění finančních závazků, které mu vznikly podnikatelskou činností, a to jak vůči svým obchodním partnerům tak i vůči finančním orgánům státu. Vzhledem ke zřejmému úmyslu vyhnout se možnému posouzení takového jednání jako protiprávního, došlo k určitému časovému prodlení mezi těmito jednotlivými kroky, které však směřovaly k jedinému následku, a to odstranění veškerého majetku, z něhož by mohly být věřitelé uspokojeni. Právní kvalifikace žalovaného jednání jako pokračujícího trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. tedy zcela odpovídá všem hlediskům vyjádřeným v ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák.

Uvedené skutečnosti tedy neumožňují učinit závěr, že by v trestní věci obviněného M. G. rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tudíž že byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn důvodně.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného vyjádřené v dovolání ohledně naplnění znaků pokračování podle § 89 odst. 3 tr. zák. je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu, jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodl Nejvyšší soud tak, že dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. prosince 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová