Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2000/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce - nezletilého D. N., bytem u matky M. N., zastoupeného Okresním úřadem v B. jako opatrovníkem, proti žalovanému M. N., zastoupenému advokátem, za účasti matky nezletilého M. N., jako vedlejší účastnice, zastoupené advokátkou, o určení otcovství a o výchovu a výživu nezletilého, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2002, č. j. -223, t a k t o :

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 6. března 2001, č. j. -127, určil žalovaného otcem nezletilého žalobce, rozhodl o úpravě poměrů rodičů k nezletilému a rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně náhrady státem placených nákladů tohoto řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2002, č. j. -223, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou výroku o výživném, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla v této části vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále též rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalovaným.

Rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli doručen dne 7. června 2002 a téhož dne také nabyl právní moci.

Proti potvrzujícím výrokům uvedeného rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 1. července 2002 včasné dovolání, doplněné podáním ze dne 8. listopadu 2002. Dovolatel má zato, že v označené věci je dovolání přípustné podle ustanovení (dále jen \"\") a dovolání podává z důvodu podle ustanovení téhož zákona.

Dovolatel připomíná, že od samého počátku (řízení) tvrdí, že není a nemůže být otcem nezletilého žalobce, protože s matkou dítěte nesouložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů. Ve svých výpovědích pravdivě uvedl, že s matkou nezletilého žalobce ukončil kontakt v únoru 1998, a poté se s ní vůbec nestýkal. Matka nezletilého pak po celou dobu před žalovaným tajila své těhotenství a po porodu neuvedla žádného otce dítěte. Žalovaného jako otce uvedla až později. Tyto skutečnosti matka žalobce před soudem uspokojivě nevysvětlila. Přesto jí (však) soud uvěřil, stejně jako svědectví jejích rodičů, ač jsou proti žalovanému zaujatí. Soud nevzal řádně v úvahu svědectví K. Ch. a odmítl i jeho doplňující výslech. Soud odmítl provést i další žalovaným navrhované důkazy. Podle dovolatele tyto vady řízení měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které žalovaného poškodilo.

Dovolatel proto požádal, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K posuzovanému dovolání vyjádření podáno nebylo.

Dovolací soud shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením , je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání v této věci se závěrem, že dovolání žalovaného přípustné není.

Podle odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( )

S ohledem na zjištění obsahu spisu je třeba dovodit, že v této věci není přípustnost dovolání založena ustanovením a b) , když napadeným rozsudkem nebyl rozsudek soudu prvního stupně změněn, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a posléze zrušený rozsudek téhož soudu.

Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání v označené věci by mohla být založena jedině v případě, pokud by dovolací soud v této věci skutečně dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ( ). Tak tomu však v posuzované věci není.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Tyto předpoklady naplněny nejsou.

Zmíněným ustanovením procesní předpis umožňuje dovolacímu soudu v konkrétní věci uvážit, zda je odůvodněno rozhodnutí přezkoumat v dovolacím řízení. Přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu tímto způsobem má však přesto v zásadě povahu výjimečného opatření, a je vyhrazeno jen pro řešení zásadních právních otázek. Přitom je nezbytné, aby šlo o takové otázky, které se staly vlastním právním podkladem rozhodnutí odvolacího soudu.

Vlastní dovolání žalovaného především neuvádí nic, co by relevantním způsobem zpochybňovalo právní závěry učiněné odvolacím soudem, když za nesprávné právní posouzení je třeba považovat omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, jestliže soud buď použil při právním posouzení věci jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikoval odpovídající právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Dovolání též neuvádí takové okolnosti, o nichž by bylo možno tvrdit, že napadené rozhodnutí činí po právní stránce zásadně významným. Přitom ani sám obsah napadeného rozhodnutí takový závěr neodůvodňuje.

Proto za situace vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním ( až 3 ) nelze i s ohledem na již vyložené okolnosti dovodit, že by dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Praze případně naplňoval zákonný předpoklad obsažený v ustanovení , totiž, že by se v daném případě jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Proto ani z tohoto pohledu není proti tomuto rozhodnutí dána přípustnost dovolání.

Protože tedy v případě dovolání žalovaného nebyly dány předpoklady jeho přípustnosti, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání odmítl jako nepřípustné podle věta prvá ve spojení s , a nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , a za situace, kdy dovolání dovolatele bylo odmítnuto, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 4. prosince 2002

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu