Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2014/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou (podanou u soudu 4.1.1999), aby bylo rozsudkem určeno, že je vlastnicí ideální poloviny pozemků parc. č. 1472/12, parc. č. 1472/13, parc. č. 1472/14, parc. č. 1472/15, parc. č. 1472/16, parc. č. 1472/17, parc. č. 1472/18, parc. č. 1472/6, parc. č. 1472/23 v katastrálním území B.; dále se žalobkyně domáhala finanční náhrady „ve výši ˝ za pozemky, které se nevydávají, a to pozemky parc. č. 1472/22, parc. č. 1472/4, parc. č. 1472/5, parc. č. 1472/19, parc. č. 1472/24, parc. č. 2241/3, parc. č. 2279/4, parc. č. 1472/1, parc. č. 1472/8, parc. č. 1472/7, parc. č. 1472/9, parc. č. 1472/10, parc. č. 1472/11, parc. č. 1472/20, parc. č. 1472/21, parc. č. 1472/3, parc. č. 2944, parc. č. 3395 a parc. č. 3396 v katastrálním území B.

Usnesením Okresního soudu v Berouně z 15.2.1999, čj. -11, byla vyzvána žalobkyně, aby doplnila svůj žalobní návrh z 22.12.1998, doručený soudu 4.1.1999. V usnesení bylo uvedeno: pokud žalobkyně požaduje finanční náhradu za pozemky, je třeba doplnit v žalobním návrhu přesnou částku, které se domáhá, jakož i to, jakou částku má každý se dvou žalovaných žalobkyni zaplatit, případně v jakém poměru.

Na tuto výzvu reagovala žalobkyně podáním z 2.3.1999, v němž zejména uvedla: „Finanční náhrada za ˝ nevydaných pozemků v katastrálním území B. je povinna poskytnout žalovaná J. K. ve výši ½ finanční náhrady, kterou obdržela v rámci restitučního řízení podle v platném znění. Pokud žalovaná J. K. požadovanou finanční náhradu dosud neobdržela, je povinna ½ finanční náhrady za nevydané pozemky poskytnout podle žalovaná obec B.“.

Okresní soud v Berouně vydal pak 15.3.2002 usnesení čj. -13, jímž odmítl žalobní návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalovaným poskytnout jí finanční náhradu za ˝ nevydaných pozemků v katastrálním území B. Soud prvního stupně byl toho názoru, že žaloba žalobkyně nebyla doplněna podle pokynu soudu (chybělo „přesné uvedení částky, kterou a na kterém ze žalovaných požaduje“); to pak považoval soud prvního stupně za vadu, která brání projednání žaloby žalobkyně. Byla proto žaloba žalobkyně odmítnuta soudem prvního stupně podle ustanovení .

O odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze usnesením z 25.6.2002, sp.zn. . Usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno.

V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že podání žalobkyně nemá všechny potřebné náležitosti. Domáhá-li se žalobkyně finančního plnění, pak je nutné, aby ve své žalobě výslovně označila také výši částky, kterou požaduje zaplatit. Přesné vymezení požadovaného nároku včetně výše finančního plnění je totiž určující při rozhodování soudu ve smyslu ustanovení . Výše finančního plnění daná žalobním návrhem je pro soud závazná a soud proto musí znát přesnou výši požadovaného finančního plnění. Neúplnost žalobního návrhu, spočívající v neuvedení přesné finanční částky, kterou žalobkyně žádá zaplatit, je proto, podle názoru odvolacího soudu, takovou vadou podání, která brání pokračování v řízení. Neodstranila-li žalobkyně vadu, na niž byla soudem upozorněna, pak je na místě postup soudu ve smyslu ustanovení .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 17.7.2002 a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 16.9.2002 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Berouně, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka uváděla, že svým dovoláním vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci.

Podle názoru dovolatelky měla být tato projednávaná právní věc posouzena podle ustanovení , kterým se stanoví, že u pozemků, jež se nevydávají, poskytuje finanční náhradu za obec P. f. ČR. Dovolatelka měla za to, že tu nelze použít ustanovení Za tohoto stavu nemohl žádný z účastníků řízení znát v jaké výši má být finanční náhrada za pozemky poskytnuta. Dovolatelka nezískala údaj o ceně pozemku dotazem na Městský úřad v B.; dotaz ohledně ocenění pozemků zaslala i na p. f. v K. D., ale bez získání odpovědi. Jde tu o případ zvláštního druhu, takže není možné na žalobkyni požadovat přesné označení finanční částky za nevydávané pozemky, když výši této finanční náhrady tu nemůže stanovit žalobkyně, ani žalovaní; tuto částku může stanovit jen P. f. ČR. V řízení tu musí být, podle názoru dovolatelky, jednáno nejdříve o přiznání nároku a v soudním řízení by výši nároku mohl stanovit znalec.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 , podle něhož tento zákon platí i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak (jako je tomu např. v bodech 15 a 17 uvedených přechodných ustanovení ).

Podle ustanovení (viz jeho znění se změnami a doplňky vyhlášené pod č. 69/2001 Sb.) je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

V daném případě žalobkyně již ve své žalobě z 22.12.1998 uvedla, že vydání pozemků a zemědělské majetku oprávněným osobám je upraveno v zákoně č. a nikoli v zákoně č. , podle něhož byla však v daném případě uzavřena dohoda mezi žalovanou J. K. a Městem B., kterou žalobkyně pokládá za neplatnou. Žaloba žalobkyně z 22.12.1998 obsahovala dva žalobní návrhy, jež byly označeny jako určovací návrh a dále jako návrh na poskytnutí finanční náhrady. Při jednání u Okresního soudu v Berouně, které proběhlo dne 16.9.2002 před předložením spisu dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, žalobkyně uvedla, že mění svůj žalobní návrh (v jeho první části, tedy v určovacím návrhu) tak, že požaduje, aby jí byla vydána ideální polovina pozemků, které uvedla ve své žalobě.

Za těchto uvedených okolností nelze se plně ztotožnit s tím, že soudy obou stupňů ve svém postupu podle ustanovení , směřujícím k dosažení úpravy a doplnění žaloby žalobkyně, položily důraz pouze na uvedení výše finanční náhrady a po nedosažení této požadované úpravy žalobního návrhu přistoupily k odmítnutí žaloby bez položení důrazu na potřebu úpravy a doplnění celé žaloby žalobkyně a bez tomu odpovídajícího poučení vůči žalobkyni (srov. a ). Toto poučení mělo význam jmenovitě z hlediska odstranění případných vad odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a z hlediska důsledků neodstranění těchto vad přes dané poučení (srov. k tomu např. právní závěry z rozhodnutí uveřejněných pod č. 58/1971 a pod č. 37/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Proto dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, i rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Přikročil tedy dovolací soud ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení a 3 a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení soud prvního stupně musí v součinnosti se žalobkyní postupovat důsledně podle ustanovení a , aby v této právní věci bylo dosaženo upřesnění, doplnění a úpravy žaloby žalobkyně v souladu s tím, co se tímto žalobním návrhem žalobkyně sleduje (srov. ).

Dovolatelka nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalovaným v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 3. prosince 2002

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu