Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
FFC68F2F657BF6B5C1257A4E0064BE74.html
HTML · 13.35 KB
No categories available
33 Odo 829/2002
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 7 vydal dne 1. června 2000 pod č. j. 11 Ro 22503/97 -3 platební rozkaz, kterým uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 206 Kč a na náhradu nákladů řízení částku 1 170 Kč.
K odvolání žalované proti výroku o náhradě nákladů řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. srpna 2001 č. j. 17 Co 458/2001 -15 tak, že platební rozkaz soudu prvního stupně se ve výroku o nákladech řízení potvrzuje, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná opravný prostředek označený jako odvolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ] a že vychází z nesprávného právního posouzení věci [dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. ]. Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „o. s. ř. “).
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl platební rozkaz vydán dne 1. června 2000.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání žalované (soud je povinen posuzovat předmětné podání podle jeho obsahu a nikoliv podle jeho označení jako „odvolání“) bylo podáno oprávněnou osobou, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 238a a 239 o. s. ř. o. s. ř.
V § 238a o. s. ř. o. s. ř. jsou taxativně vyjmenovány podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, zde však stanovena není.
Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. může odvolací soud svým výrokem vyslovit přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu usnesení, pokud se jedná o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné také tehdy, učinil-li účastník řízení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu usnesení, soud však tomuto návrhu nevyhověl a dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Taktéž podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné pouze v případech rozhodování soudu ve věci samé. Proti ostatním potvrzujícím usnesením odvolacího soudu (usnesením, v nichž předmětem rozhodování nebyla věc sama) a proti tzv. vedlejším výrokům obsaženým v potvrzujícím rozhodnutí zákon vyslovení přípustnosti rozhodnutím soudu nebo na základě včasného návrhu účastníka řízení neumožňuje. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 206 Kč. Jelikož odvolací soud svým usnesením nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrzoval usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, není jeho usnesení rozhodnutím ve věci samé a přípustnost dovolání nelze v dané věci dovodit ani v intencích ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř.
Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť dovolatelka netvrdí a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v tomto ustanovení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , § 151 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu