Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 148/2020
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24 788,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 10. 1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 14 788,40 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 10. 1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 14 788,40 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo dne datum byla část závodu právnická osoba anonymizována dvě slova zabývající se poskytování spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru shora postoupena společnosti právnická osoba, IČO, která jej následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000Kč a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a s inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek, a to ve 13 pravidelných rovnoměrných splátkách, když první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následoval po podpisu smlouvy. Poslední splátka byla splatná ke dni 9. 1. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek poskytnout žalované úvěr splnila v hotovosti dne datum, avšak žalovaná neplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 15 600 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila pravidelný a prokazatelný měsíční příjem žalované, žalovaná musela pro získání úvěru předložit občanský průkaz a případně i další platný úřední doklad, dále musela k ověření své úvěruschopnosti předložit další dokumenty, například výpis z bankovního účtu, pracovní smlouvu a jiné potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně v souladu s článkem V. smlouvy o úvěru uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 600 Kč ohledně, které byla žalovaná v prodlení za dobu od 10. 1. 2019 do 20. 8. 2020 délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty činila 589 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena na 9 188,40 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum vyplývala povinnost právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000Kč a povinnost žalobkyně splatit tento úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300Kč, tedy v celkové částce 17 300Kč v pravidelných v měsíčních splátkách po 1 300Kč splatných vždy ke každému 9. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba a právnická osoba, včetně přílohy o postupovaných pohledávkách ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní a z notářského zápisu o prodeji části podniku mezi právnická osoba a právnická osoba ze dne datum měl soud za to, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby.
5. Z formuláře pro posouzení úvěruschopnosti žalované úvěr splácet nazvaného anonymizována dvě slova soud zjistil, že žalovaná připadala věkem do období ohraničeného 23-30 roky, bydlela v nájmu, kde užívala standardně vybavenou domácnost, nebyla vdaná, pravděpodobně na mateřské dovolené a dosud nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani nebyla exekučně řešena. Bodové ohodnocení činilo 24 bodů a podle souhrnného vyhodnocení finanční analýzy a credit scoringu jí mohl být poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 25 000 Kč s měsíční splátkou 3 250 Kč.
6. Z nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou a jméno jméno soud zjistil, že jim byl datum pronajat byt, včetně nebytového prostoru v přízemí budovy na adrese adresa Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum.
7. Z výpisu číslo bankovní účet vedeného na jméno jméno jméno soud zjistil, že k datu datum byl na účet poskytnut příjem z Úřadu práce Ústí nad Labem ve výši 8 500 Kč, dále ke dni datum také příjem z Úřadu práce Ústí nad Labem ve výši 8 500Kč a datum příjem z Úřadu práce v Ústí nad Labem ve výši 11 384 Kč.
8. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalované výzvu k zaplacení částky 31 365,01 Kč, která byla podle podacího lístku ze dne 27. 7. 2020 odeslaná na adresu žalované doporučeně.
9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum měl soud za prokázáno, že tohoto dne při podpisu smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná, ačkoliv se zavázala k tomu úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 300 Kč měsíčně tak nečinila a ocitla se v prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně se omezila na zjišťování údajů o žalované, které nemohly poskytnout ucelený přehled o jejích příjmech a výdajích, o její majetkové situaci ani jejích výdělkových možnostech a hodnocení učinila pouze na základě informací sdělených od žalované a z dokladů, jimiž byl výpis z účtu jméno jméno, pravděpodobně druha žalované, tedy osoby, která k žalované neměla zákonnou vyživovací povinnost a z nájemní smlouvy uzavřené s jméno jméno a s žalovanou v postavení nájemců, která byla uzavřena na dobu určitou a tudíž odkazovala na uspokojení bytových potřeb jako základních životních nákladů pouze pro omezenou dobu. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně podcenila svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované za stavu naprosto nedostatečně získaných údajů.
10. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, spotřebitelským úvěrem.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže s finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebiteli povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1. o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2 991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993. o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, a být druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byly závazek zrušen.
19. Z uvedeného je patrno, že pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, když nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými totiž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18.
20. Pokud se žalobkyně domnívala, že řádně a dostatečně právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované tím, že nechala žalovanou předložit výpis z účtu osoby, který žalovaná využívala pro zasílání dávek státní sociální podpory a nájemní smlouvu na dobu určitou, pak byl soud opačného názoru a shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nepostupovala s odbornou péčí a přivodila tímto jednáním neplatnost úvěrové smlouvy.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
22. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991). Tomu odpovídá přiznaná částka ve výroku I. Částka ve výroku II je proto rozdílem částky žalovaných 24 788,40Kč a přiznaných 10 000Kč v celkové výši 14 788,40Kč.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku tam uvedenou a to včetně úroků z prodlení podle § 1970. o.z. jdoucích ode dne následujícího po splatnosti úvěru ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.