Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 28/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 128 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 8. 2020 do 17. 9. 2020 kapitalizovaným v částce 94,92 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 9 999 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 128 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 8. 2020 do 17. 9. 2020 kapitalizovaným v částce 10,72 Kč nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 128 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 338,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, LL.M.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 8. 2020 do 17. 9. 2020 kapitalizovaným v částce 94,92 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 9 999 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 128 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 8. 2020 do 17. 9. 2020 kapitalizovaným v částce 10,72 Kč nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 1 128 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 338,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M.
1. Žalobkyně se podáním doručeným soudu dne 18. 9. 2020 domáhala po žalované úhrady částky 11 128 Kč s příslušenstvím představující neuhrazený úvěr. K věci samé uvedla, že dne 11. 11. 2019 poskytla žalované na její bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou s ní uzavřela dne 11. 11. 2019 komunikačními prostředky na dálku. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 330 Kč do 11. 12. 2019. Žalobkyně dále požadovala po žalované uhradit poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, dvakrát účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč za vyzývání žalované a smluvní pokutu ve výši 300 Kč. Žalovaná však svůj závazek nesplnila řádně a včas a na úvěr nic neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z žalobkyní předložených listin provedl následující skutková zjištění:
5. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, na dobu 30 dní, s úrokem ve výši 0 % ročně a s RPSN ve výši 48,3 % a žalovaná se zavázala vrátit úvěr žalobkyni spolu s úrokem a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, tj. celkem 10 330 Kč. Součástí Úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, na který měl být úvěr žalobkyní žalované poskytnut. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojeno datum 11. 11. 2019 13:30 spolu s IP adresou a podepisovacím kódem a u věřitele pouze datum 11. 11. 2019, přičemž není zjevné, kdo a kdy tyto údaje na smlouvu připojil. Smlouva o úvěru předložená soudu v elektronické podobě je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen již dne 24.10.2019 v 13:40:37 a upravený dne 11.11. 2019 v 14:30:16.
Součástí úvěrové smlouvy je i formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru.
6. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované, čímž došlo k ztotožnění její osoby a ověření jejích osobních údajů, které se shodují s údaji uvedenými na smlouvě a v žalobě.
7. Z otisků obrazovek evidenčního systému žalobkyně má soud za prokázané, že se před poskytnutím návrhu úvěrové smlouvy žalované žalobkyně dotazovala do systému klientských informací CRIBIS – výsledek dotazu není soudu z otisku znám s výjimkou toho, že šlo o dotaz opakovaný, dále do systému insolvenčního rejstříku – výsledek dotazu není soudu z otisku znám.
8. Z opisu výpisu proplacení smlouvy právnická osoba a z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně poskytla na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě 10 000 Kč a že z téhož účtu obdržela žalobkyně platbu ve výši 1 Kč jako ověřovací platbu.
9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby (viz Předžalobní výzva k plnění ze dne 7. 7. 2020, včetně podacího archu ze dne 8. 7. 2020).
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 10 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 28/2021-18 ze dne 23. 3. 2021, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovanou, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovanou, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, uvedla žalobkyně v žalobě, že tuto ověřila lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, a to s negativním výsledkem, tato svá tvrzení však neprokázala, respektive soud má za prokázané, že žalobkyně prověřovala insolvenční rejstřík a registr klientských informací CRIBIS, avšak výsledek prověření z otisků nevyplývá. Žalobkyně rovněž uvedla, že výše čistého měsíčního příjmu žalované měla činit 22 500 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 93 000 Kč, výdaje domácnosti 20 000 Kč měsíčně a že žalovaná nemá žádné děti, avšak tato svá tvrzení ničím nepodložila. Z čeho žalobkyně čerpala svá tvrzení ohledně výše příjmu žalované, členů její domácnosti a výdajů domácnosti žalované, ze soudu předložených důkazů nevyplynulo, a rovněž důkazy předloženými žalobkyní nebylo prokázáno, že by výši uvedených příjmů a výdajů žalované konkrétním způsobem žalobkyně ověřila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalované, tak aby měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit, když prověřovala pouze to, zda se žalovaná již nedostala do platební neschopnosti. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.
22. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 11. 11. 2019 na její bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 10 000 Kč, tedy na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč, které je povinna vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaná to ani netvrdila, že by žalovaná na smlouvu o úvěru cokoliv uhradila. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 94,92 Kč, a to za dobu určenou žalobkyní, neboť ta ho požaduje později než od data prodlení žalované, a nadále běžící ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.).
23. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání, včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 338,14 Kč, přičemž tato částka představuje 59,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 128 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).