Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 41/2021
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Koberovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 2 840 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 347 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 2493 Kč, úrok ve výši 1 907,42 Kč, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 2 258 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 728,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 911,78 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 347 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 2493 Kč, úrok ve výši 1 907,42 Kč, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 2 258 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 728,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 911,78 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 2 840 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 364 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životní pojištění ve výši 129 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 151 Kč Poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil celkem částku 3 653 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 2 258,78 Kč, dlužné úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 524,80 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 56,42 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 907,42 Kč (úrok ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2015 do 6. 12. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 728,34 Kč (z dlužné jistiny od 26. 12. 2015, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 6. 12. 2019). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici, když byly pouze předloženy při uzavření smlouvy. Z insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasila s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se nedostavil.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 6 493 Kč, která zahrnuje částku 4 000 Kč, úrok ve výši 364 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč a pojištění ve výši 129 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 43 týdenních splátkách po 151 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,98 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne datum byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne datum podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výpisu z účtu, výměru státní podpory, kdy žalovaný potvrdil použitelný příjem celkem ve výši 30 200 Kč (mzdu ve výši 15 000 Kč, další příjem 9 500 Kč a státní podpory ve výši 5 700 Kč), výdaje celkem 12 710 Kč (nájem 4 500 Kč, ostatní výdaje 8 010 Kč, telefon 200 Kč). Žalovaný potvrdil nájemní bydlení a jedno nezaopatřené dítě (ročník rok).
4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 59/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje i zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, doklady však nemá k dispozici a nemůžou tak být soudem ověřeny. Pochybnost vzbuzují zejména nízké náklady na bydlení, které nedosahují ani výše normativních nákladů na bydlení v roce 2015 a ověření dalšího příjmu, když je zmiňován jen jeden zaměstnavatel. Skutečnost, že žalovaný uvádí mezi příjmy státní podporu a vyživovací povinnost k nezletilému, vyžadovala pečlivější posouzení. Původní věřitel pak neověřoval kromě insolvenčního rejstříku úvěruschopnost též nahlédnutím do jiných databází, nezjišťoval, zda jsou na žalovaného vedena exekuční řízení ani tuto skutečnost neprověřoval (např. výpisem z centrální evidence exekucí). Původní věřitel tak neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 4 000 Kč a zaplatil částku 3 653 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení 347 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . I když je smlouva neplatná, tak žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky vyzván k vrácení celé dlužné částky a již ze smlouvy bylo zřejmé, že ke dni 18. 12. 2015 měl vrátit celou poskytnutou částku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).