Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 135/2021

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Bartůňkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně, část obce

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

O zaplacení 26 675,64 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26.675,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.896,50 Kč, s úrokem ve výši 26,28% ročně z částky 25.859,64 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 638,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26.675,64 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.521 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26.675,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.896,50 Kč, s úrokem ve výši 26,28% ročně z částky 25.859,64 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 638,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26.675,64 Kč od 28.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5.521 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 26.675,64 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, kterou s žalovanou uzavřel dne 13. 7. 2015, na základě které poskytl žalované úvěrový rámec do částky 30.000 Kč. Za trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem 177.119,90 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila 175.742,56 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 25.859,64 Kč, poplatků ve výši 196 Kč za celkem 4 výpisy z účtu po 49 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč za výzvu k úhradě a smluvních pokut ve výši 490 Kč jako náhrady vyšší než účelně vynaložené náklady ve výši 260 Kč za obyčejné psaní a 230 Kč za doporučené psaní, a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované na základě svého statistického modelu při přezkoumání příjmové a výdajové stránky a dalších informací od klienta (u žalované při zohlednění příjmu ze zaměstnání ve výši 23.000 Kč a splátkách jiných závazků ve výši 5.780 Kč, s vlastním bydlením, pro úvěrový rámec 15.000 Kč a měsíční splátku 600 Kč) dále provedl kontrolu žalované v registru SOLUS a NRKI, z něhož vyplynulo, že žalovaná má další dva úvěry, které řádně a včas splácí. Úroková sazba nijak nevybočuje z obvyklých sazeb na poli spotřebitelských úvěrů a nelze ji považovat za rozpornou s dobrými mravy.

Žalovaná uvedla, že žalobce neprověřil její úvěruschopnost, v roce 2015 měla několik úvěrů, sice ještě byla schopna plnit své závazky, ale postupně se dostávala do dluhové pasti. V roce 2015 měla úvěr u právnická osoba anonymizována tři slova, u právnická osoba a úvěr ze stavebního spoření u právnická osoba stavební spořitelna. Je proto sporné, zda je s ohledem na neposouzení úvěruschopnosti smlouva platná. Smlouva je neplatná už vzhledem k lichevnímu obchodnímu úroku ve výši 26,28 % p.a.

Ústní jednání se konalo dne datum. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v její nepřítomnosti dle ust. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Z úvěrové smlouvy anonymizováno kreditní karta premium soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 13. 7. 2015, jejím předmětem bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru do částky 15.000 Kč s roční úrokovou sazbou v závislosti na výši vyčerpané částky ve výši 11,88 % či 26,28 % a měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaná udala (mimo jiné) čistý měsíční příjem ve výši 23.000 Kč u zaměstnavatele právnická osoba se zaměstnáním od 1/ 2002 Smluvní podmínky soud zjistil z úvěrových podmínek anonymizováno kreditní karta anonymizováno. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, dle tabulek kontraktů jsou k žalované vedeny záznamy o celkem pěti různých úvěrech, k datu 6/ 2015 nebyly splaceny celkem dva úvěry, ostatní úvěry byly řádně splaceny vyjma jednoho, s částkou po splatnosti 9 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná využívala úvěrového rámce, úvěr postupně čerpala a splácela. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 177.119,90 Kč, z plateb žalované žalobce na jistinu započetl celkem 151.260,26 Kč, dlužná jistina proto činí 25.859,64 Kč, žalovaná dále neuhradila náklady vymáhání ve výši 130 Kč, smluvní pokuty ve výši 490 Kč, poplatky za výpis z účtu ve výši 196 Kč, úroky ve výši 1.088,99 Kč, 1.948,96 Kč a 1.858,55 Kč a úroky z prodlení ve výši 638,33 Kč. Ke dni 29. 9. 2021 žalobce úvěr zesplatnil. Výzvou ze dne 29. 9. 2020 vyzval žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 22. 10. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu.

Z dokumentu nazvaného„ anonymizováno“ nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení věci.

Po právní stránce soud věc posoudil dle , , a , o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli). Dle ust. o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Žalovaná namítala, že žalobce řádně neprověřil její úvěruschopnost, v době uzavření smlouvy (červenec 2015) měla již tři další úvěry a směřovala do dluhové pasti. Žalovaná mnohost svých závazků a platební neschopnost pouze obecně tvrdila s odkazem na další věřitele, svou životní situaci v době uzavírání smlouvy však více neprokázala (a to zejména s ohledem na vyjádření žalobce ohledně procesů ověřování úvěruschopnosti a data udaná žalovanou). Z jednání, kde by soud žalované poskytl potřebná poučení za účelem dalších tvrzení a dokazování (právě k otázce mnohosti úvěrů, platební ne/schopnosti a konkrétní životní situaci žalované) se žalovaná neomluvila, k jednání se nedostavila. Soud je dle ust. a povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, znemožnila proto soudu, aby jí poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. Jen pro poučení pak soud není povinen jednání odročovat (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. ). V rozsahu provedeného dokazování pak soud námitce žalované nepřisvědčil. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, posuzoval možnosti žalované úvěr splácet, k čemuž si vyžádal nejenom informace od žalované, ale též informace z dostupných databází. Na základě shromážděných podkladů žalobce sice zjistil, že žalovaná má dvě uzavřené úvěrové smlouvy, ale má také pozitivní úvěrovou minulost, když další tři úvěry řádně splatila (nedoplatek ve výši 9 Kč u jednoho úvěru soud neposuzoval jako platební neschopnost žalované, spíše jako nedbalost, opomenutí žalované). S ohledem na sjednané parametry a udaný příjem z dlouhodobého zaměstnání (tedy splátka ve výši 4 % dlužné částky, což z částky 15.000 Kč činí 600 Kč a mzda žalované ve výši 23.000 Kč se zaměstnáním od roku 2002) mohl mít důvodně za to, že žalovaná bude úvěr řádně a včas plnit. Zvláště pak s ohledem na to, že smluvní strany jednaly o poskytnutí úvěrového rámce, který žalovaná nemusela vždy vyčerpat zcela. Žalovaná dluh řádně a včas plnila, jak bylo zjištěno z výpisu čerpání a úhrad, do platební neschopnosti vůči žalobci se dostala až téměř pět let po uzavření smlouvy (když poslední úhrada ze strany žalované byla učiněna dne 10. 6. 2020). Soud má proto za to, že žalobce řádně splnil své povinnosti a náležitě posoudil úvěruschopnost žalované a to, že se žalovaná dostala do platební neschopnosti až pět let po uzavření smlouvy, nelze brát žalobci k tíži.

Žalovaná dále namítala, že ujednání o úroku je lichevní, a proto neplatné. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (červenec 2015) ve výši 12,58 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). Dle i žalovanou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, v případě posuzovaném Nejvyšší soudem byl shledán nepřiměřeným úrok, který obvyklou úrokovou míru přesahoval čtyřikrát. Dále je třeba zdůraznit, že se jedná o míru průměrnou, nikoliv o nejvyšší možnou míru přípustných úroků. Konkrétní sjednanou výši úroků je třeba vždy posuzovat s ohledem na okolnosti případu. S přihlédnutím k závěrům Nejvyššího soudu má soud za to, že o nepřiměřených úrocích lze uvažovat až v případě, přesahuje-li jejich výše obvyklou míru alespoň trojnásobně. Obvyklá úroková míra byla v době uzavření smlouvy 12,58 %, smluvní strany ve smlouvě sjednaly úrok ve výši 26,28 %, tedy úrok přesahující obvyklou míru v době uzavření smlouvy pouze dvojnásobně. Soud má za to, že s ohledem na okolnosti uzavření smlouvy („ otevřený“, respektive trvající úvěrový rámec poskytnutý nebankovním subjektem) se jedná o úrok přiměřený, který zohledňuje veškeré rozhodné okolnosti v době uzavření smlouvy. Proto soud ujednání o smluvním úroku shledal přiměřeným.

Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě které poskytoval žalované úvěrový rámec, žalovaná úvěr čerpala, avšak sjednané splátky přestala řádně a včas hradit. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky, náklady na vymáhání pohledávky a smluvní pokutou dle ust. § 2048 a násl., smluvními úroky dle ust. § 1802 a násl. a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. , kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.068 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle ust. , z částky 2.180 Kč za 1 úkon právní služby (vyjádření k odporu žalované) dle ust. a ust. , z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 772,80 Kč. Celková náhrada nákladů činí 5.521 Kč a dle ust. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.