Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1477/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 15.12.1999 č.j. -170 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na náhradě škody 6.250,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 16.12.1994 do zaplacení, zamítl žalobu na náhradu škody ve výši dalších 6.250,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 16.12.1994 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá žalobkyni podle ustanovení § 172 zák. práce \"v rozsahu jedné čtvrtiny\" za škodu ve výši 25.000,- Kč, která jí vznikla zaplacením pokuty za porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a předpisů stanovujících pracovní podmínky, uložené rozhodnutím Inspektorátu bezpečnosti práce pro Středočeský kraj.

Odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.5.2000 č.j. -190 jako opožděné podle ustanovení odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze závěru, že rozsudek soudu prvního stupně, určený žalovanému do jeho vlastních rukou, byl po bezvýsledném pokusu o doručení ze dne 21.3.2000 znovu žalovanému doručován dne 22.3.2000. Protože i opakovaný pokus o doručení zůstal bezvýsledný, byla zásilka dne 22.3.2000 uložena na Poště K. a žalovaný byl o tom vyrozuměn. Ve smyslu ustanovení se proto považuje rozsudek soudu prvního stupně za doručený dnem 27.3.2000. Žalovaný podal své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně \"do podatelny okresního soudu\" dne 17.4.2000; vzhledem k tomu, že posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 11.4.2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení větě první

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně zdržoval \"dlouhodobě mimo\" své trvalé bydliště, neboť ode dne 20.3.2000 až do dne 1.4.2000 pobýval na své chalupě v D., a zásilku s rozsudkem soudu prvního stupně si na poště vyzvedl dne 3.4.2000. Protože zásilka ani výzva \"vhozená doručovatelem do schránky\" neobsahovala upozornění, že, nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, domníval se \"podle poučení v usnesení\", že lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně mu začíná běžet až ode dne, kdy rozsudek soudu prvního stupně převzal na poště. Žalovaný dále namítá, že soud prvního stupně \"neúplně zhodnotil všechny souvislosti\" a že \"nevzal v úvahu závažné skutečnosti namítané žalovaným\", a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \" \" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Součástí práva na soudní ochranu ( ) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení až c)

Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do patnácti dnů od jeho doručení (srov. větu první ).

Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. větu první ).

Podle ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce, jen jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátu písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že podle záznamů uvedených na doručence byla zásilka obsahující rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15.12.1999 č.j. -170 žalovanému doručována dne 21.3.2000 na adresu jeho trvalého bydliště. Žalovaný nebyl v místě doručování zastižen, a proto jej doručovatel uvědomil, že mu zásilku přijde znovu doručit dne 22.3.2000. Protože ani dne 22.3.2000 nebyl žalovaný v místě doručování zastižen, uložil v tento den doručovatel zásilku na poště a adresáta o tom vyrozuměl. Žalovaný si písemnost uloženou na poště vyzvedl dne 3.4.2000.

Doručenka o doručení písemnosti soudu má povahu veřejné y. Platí proto (srov. ), že doručenka potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak. Účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence (namítá, že stanovený postup doručování nebyl dodržen), je povinen o tom nabídnout soudu důkazy a tímto způsobem svá tvrzení prokázat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998 sp. zn. , uveřejněné pod č. 127 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

Žalovaný v dovolání namítá, že rozsudek soudu prvního stupně mu nebyl ve smyslu ustanovení věty třetí doručen, neboť v době doručování (tj. dne 21.3.2000) se nezdržoval v místě doručování (v místě svého trvalého bydliště), ale pobýval (v době od 20.3. do 1.4.2000) na své chalupě v D. Vzhledem k tomu, že tím zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně, je v řízení povinen - jak vyplývá z výše uvedeného - pomocí důkazů své tvrzení v tomto směru prokázat.

K prokázání tvrzení žalovaného byli na jeho návrh před soudem prvního stupně a před dožádaným soudem vyslechnuti svědci M. D., K. F., M. F., Ing. H. T., I. T., M. Z., A. Č., L. Ch. a M. S. Z výpovědí svědků M. D. (syna žalovaného), Ing. H. T. a I. T. (dcery žalovaného) vyplývá, že žalovaného navštívili na jeho chalupě, a to M. D. dne 22.3.2000, Ing. H. T. dne 24.3.2000 a I. T. kolem 30.3.2000. Svědci K. F., M. F. a M. Z. (sousedé žalovaného na jeho chalupě v D.) vypověděli, že žalovaný jezdí v době od jara do podzimu často na svou chalupu v D.; zda tam byl rovněž v době od 21.3. do 1.4.2000, nemohou \"potvrdit a ani vyloučit\". Svědek A. Č. (soused žalovaného v jeho bydlišti v K.) uvedl, že žalobce odjel v neděli \"okolo\" 20.3.2000 na chalupu, že mu dal klíče od zabezpečovacího zařízení od svého rodinného domku a že se mu staral o jeho slepice. Svědkyni L. Ch. není známo, kde žalovaný byl v době od 20.3. do 1.4.2000, a svědek M. S. (soused žalovaného na jeho chalupě v D.) vypověděl, že se oslavy narozenin žalobce v roce 2000 nezúčastnil a že na jaře 2000 jezdil na svou chalupu o víkendech, kdy tam \"vídal\" rovněž žalovaného.

Z uvedených výsledků dokazování je zřejmé, že žádný z vyslechnutých svědků s určitostí nepotvrzuje tvrzení žalovaného, že by dne 21.3.2000 skutečně pobýval na své chalupě v D. Tyto důkazy proto nelze hodnotit tak, že by bez pochybností prokazovaly, že se žalovaný dne 21.3.2000 nezdržoval v místě doručování rozsudku soudu prvního stupně (na adrese svého trvalého bydliště v K.). Vzhledem k tomu, že provedení dalších důkazů žalovaný nenavrhl, dospěl dovolací soud k závěru, že v řízení nepravdivost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně nebyla prokázána.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost je v souladu se zákonem. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu