Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 533/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobce JUDr. A. J., jako správce konkursní podstaty úpadkyně K. G., spol. s.r.o., proti žalovaným 1) J. N., 2) J. K., oběma zastoupeným, advokátkou, o 206.444,- Kč s příslušenstvím a o vzájemný návrh žalovaných na zaplacení 85.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovoláních obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2001, č.j. -163, takto:

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem k odvolání žalovaných a k návrhu žalobce na změnu žalobního petitu rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2001, č.j. -146, ve znění usnesení ze dne 12. dubna 2001, č.j. -150, ve výroku I. o uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 71.736,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 15.8.1997 do zaplacení, ve výroku III. o zamítnutí vzájemné žaloby co do částky 14.064,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 18.2.1999 do zaplacení, ve výroku IV. o nákladech řízení mezi účastníky a v doplňujícím výroku o nákladech řízení českému státu, potvrdil, a dále ho ve výroku III. o zamítnutí žaloby co do další částky ve výši 71.736,- Kč s příslušenstvím zrušil. Dále odvolací soud rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zastavení řízení co do částky 134.708,- Kč s příslušenstvím zůstal odvoláním nedotčen, a proto ho odvolací soud nepřezkoumával.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, opírajíce jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „“), neboť podle jejich názoru má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který spatřují v řešení právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem. Podle žalovaných odvolací soud pochybil v otázce právní kvalifikace smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou posoudil jako smlouvu kupní, a nikoliv jako smlouvu o dílo, čímž nevzal v úvahu vůli účastníků, z níž plyne, že uzavírali smlouvu o dílo. Proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovoláními napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že v dovolání obou žalovaných ze dne 11. listopadu 2001, která byla podána (společným podáním) osobně u soudu prvního stupně poprvé dne 12. listopadu 2001 a podruhé dne 2. července 2002, není uvedeno, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadají, přičemž tato skutečnost z těchto jejich podání ani jinak nevyplývá. Dovolatelé se totiž domáhají, aby dovolací soud „zrušil tímto dovoláním napadená rozhodnutí … a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“, argumentují však pouze proti potvrzujícímu výroku o povinnosti zaplatit 71.736,- Kč s přísl.

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést do uplynutí lhůty uvedené v první věty Marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v první věta , a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.

Podle věty první může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den ( věta první a druhá ).

Z obsahu spisu (viz doručenky na č.l. 165) se podává, že dovoláními napadený rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům řízení doručen dvakrát, přičemž důvodem jeho opětovného doručování bylo přerušení řízení, které nastalo ze zákona prohlášením konkursu na majetek původní žalobkyně před prvním doručením rozsudku odvolacího soudu účastníkům řízení. K tomuto druhému doručení rozsudku odvolacího soudu všem účastníkům řízení došlo shodně dnem 18. června 2002.

S ohledem na uvedené konkrétní datum doručení rozsudku odvolacího soudu, shora citovaná zákonná ustanovení a skutečnost, že 18. srpen 2002 připadl na neděli, mohla být podaná dovolání doplněna o rozsah, v jakém je jimi rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, do 19. srpna 2002 (pondělí).

Z obsahu spisu soud zjistil, že soud prvního stupně dovolatele k doplnění dovolání nevyzval a že tito z vlastní iniciativy svá podání o chybějící náležitost nedoplnili. Tím došlo k marnému uplynutí zákonné lhůty stanovené pro případné doplnění dovolání, v důsledku čehož trpí dovolání obou žalovaných vadami, které brání dalšímu postupu dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto podaná dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a , neboť žalovaní, kteří z procesního hlediska zavinili, že dovolání byla odmítnuta, nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

V souvislosti s rozhodnutím o nákladech dovolacího řízení dovolací soud konstatoval, že i když odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v části (jeho výrok o zamítnutí žaloby co do další částky ve výši 71.736,- Kč s příslušenstvím) zrušil, je třeba na tuto část rozhodnutí odvolacího soudu pohlížet z hlediska obsahu jako na rozhodnutí měnící, nikoli zrušující, neboť odvolací soud zároveň nerozhodl ve smyslu ani o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení /písm. a)/, ani o postoupení věci příslušnému soudu /písm.b)/ a ani nerozhodl o zastavení řízení a případném postoupení věci /písm. c)/. Proto je nutné na tuto část rozhodnutí odvolacího soudu pohlížet tak, že jím řízení v této části skončilo a dovolací soud tak rozhodl o nákladech řízení v souladu s ustanoveními a , část věty před středníkem přesto, že odvolací soud použil ve svém rozsudečném výroku termín, že se rozhodnutí zrušuje.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu