Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 21/2021-24
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 2 598,03 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 874,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 2 598,03 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 874,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne datum. Žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně až do výše 35 000 Kč a měl povinnost platit úrok 8,5 % měsíčně a poplatek 12,5 % měsíčně z čerpané částky nebo minimálně 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný čerpal částku 10 000 Kč, kterou nesplatil, pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, který žalovaný čerpal v částce 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost dlužníka před poskytnutím úvěru, žalobkyně nepředložila důkazy, které by osvědčily jakékoli dotázání se dlužníka na jeho situaci, případně prověření těchto skutečností z iniciativy přímo věřitele. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena postupitelem.
4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 obč. zák. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. obč. zák. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. obč. zák. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí a Ústavního soudu sp.zn. ústavní nález ze dne datum a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Porušení takové povinnosti věřitelem způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti o tom, jak věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet a jak zjištěné skutečnosti vyhodnotil. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , že je třeba tvrzení doplnit a předložit důkazy. Žalobkyně tedy neprokázala, že splnila svou povinnost podle § 86 odst. 1 , 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi stranami a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku . Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo.
5. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému věřitel poskytl jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno, když žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a dlužník byl o této skutečnosti vyrozuměn dle § 1882 odst. 1 obč. zák. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od datum do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ve zbytku předmětu řízení, ohledně požadovaného úroku pak soud žalobu zamítl.
6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla úspěšná z 79,38 % a neúspěšná z 20,62 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce 874,94 Kč, což odpovídá 58,76 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, odměna za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, po 200 Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) za 3 úkony po 100 Kč a 189 Kč náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.
7. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. , když soud neshledal důvod k jinému postupu.
8. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možno podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.