Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 24/2002

-181

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Benešově dne 6.5.1994 domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu odstupné ve výši 20.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 30.9.1993 a mimořádnou odměnu ve výši 59.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11.11.1993. Jako žalovaného v žalobě označil „D., a.s. B., se sídlem v B.“.

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 5.12.1994, č.j. -105, žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 59.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. listopadu 1993, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, návrh na zaplacení odstupného ve výši 20.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 30. září 1993 zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že část dohody o skončení pracovního poměru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 30.9.1993, v níž se uvádí, že žalobci náleží řádné odstupné ve výši dvou měsíčních platů, je neplatná, neboť nebylo prokázáno, že se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným vzhledem k rozhodnutí žalovaného; takové rozhodnutí nebylo v důkazním řízení předloženo. Naproti tomu část dohody ze dne 30.9.1993, v níž bylo výslovně uvedeno, že žalobci náleží mimořádná odměna za práci navíc během trvání pracovního poměru ve výši 59.000,- Kč, považoval za platnou mimo jiné i proto, že některým pracovníkům žalovaného na úrovni žalobce byly vypláceny i mimořádné odměny. Jako žalovaného ve svém rozsudku označil „D., s.r.o., se sídlem v B.“.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.1.1996, č.j. -136, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že návrh žalobce na zaplacení 59.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Po provedeném důkazním řízení soudem prvního stupně a výslechu žalovaného při odvolacím jednání dospěl na rozdíl od okresního soudu k závěru, že žalobce teprve dodatečně dopsal své nároky na zaplacení odstupného a mimořádné odměny do dohody o skončení pracovního poměru, jež byla předtím vepsána do orazítkovaného a statutárním zástupcem žalovaného podepsaného „formuláře“. Mezi žalobcem a žalovaným proto nedošlo k uzavření dohody o skončení pracovního poměru platným způsobem; účastníci se nedohodli na jejím obsahu „a jedná se tedy o právní úkon neplatný ve smyslu ustanovení “. Jako žalovaného v rozsudku označil „D., s.r.o. se sídlem v B.“.

V dovolání, které směřuje do měnícího a nákladového výroku rozsudku odvolacího soudu, žalobce namítá, že odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Svědci, o jejichž výpověď odvolací soud své rozhodnutí opírá, nebyli totiž přítomni jednání, které vedl žalobce s R. F. (statutárním zástupcem žalovaného). Naproti tomu bylo zcela opominuto svědectví Ing. B. Dovolatel se domnívá, že žalovaný měl zájem „zbavit se žalobce jako nepohodlného pracovníka, jako pracovníka, který věděl mnohé o různých praktikách firmy, který na tyto praktiky upozorňoval, který měl různice s vedoucími pracovníky, resp. vlastníky firmy“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „ “ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že řízení před soudy trpí vadou uvedenou v ustanovení

V průběhu dovolacího řízení byl na soudem označeného žalovaného „D., spol. s r. o., se sídlem v B.“ rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 8. 10. 1997, č.j. -30, prohlášen konkurs. Řízení proto bylo přerušeno [ , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů] do 8. 11. 2001, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, č.j. -152, jímž byl konkurs na majetek úpadce D., spol. s r. o., se sídlem v B., zrušen po splnění rozvrhového usnesení ( věta druhá, stejného zákona).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. Tato vada řízení je současně způsobilým dovolacím důvodem [ ] a dovolací soud je povinen k ní přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna ( věta druhá ).

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

V pracovněprávních vztazích měli podle ve znění účinném do 31. 5. 1994 způsobilost mít práva a povinnosti pracovník (fyzická osoba, která dosáhla 15 let věku nebo která ukončila povinnou školní docházku v pomocné škole a dosáhla 14 let věku - srov. odst. l a 2 zák. práce), organizace ( odst. l zák. práce), organizační jednotka organizace, stanoví-li to zvláštní předpisy, popřípadě stanovy (srov. zák. práce), fyzická osoba, která zaměstnává pracovníky k poskytování služeb pro osobní potřebu nebo při své podnikatelské činnosti (srov. zák. práce a ) a stát (srov. věta druhá zák. práce).

Způsobilost být účastníkem řízení splývá s hmotněprávní způsobilostí mít práva a povinnosti.

Podle ustanovení první části věty účastníky řízení jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení označil.

Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení první části věty (jak je tomu v projednávané věci), byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit ( , ).

Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník ( ) a nemůže ani dojít k záměně účastníka ( ). V řízení není možné ani pokračovat s právním nástupcem účastníka, který v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení; procesní nástupnictví se uplatní - jak vyplývá z ustanovení 107 odst. 1 - jen tehdy, jestliže účastník alespoň v den podání žaloby měl způsobilost být účastníkem řízení a tuto způsobilost ztratil v průběhu řízení (dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno).

V tom, že účastník neměl již v době zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, nelze spatřovat vadu žaloby, o jejíž odstranění by se soud mohl postupem podle ustanovení pokusit. O nesprávné podání jde totiž jen tehdy, jestliže žaloba obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou indentifikaci. Označí-li však žalobce účastníky přesně, takže je nepochybné, kdo se má řízení účastnit, není vadou podání okolnost, že nemají způsobilost být účastníkem řízení.

Žalobce v posuzovaném případě - jak je zřejmé z obsahu žaloby - označil za žalovaného „D. a.s. B., se sídlem v B.“. Tato organizace - jak bylo v dovolacím řízení zjištěno - již v době zahájení řízení (tj. ke dni 6.5.1994) neexistovala, neboť byla ke dni 29.4.1994 vymazána z obchodního rejstříku.

Z uvedeného vyplývá, že žalovaný již v době zahájení řízení neměl způsobilost být účastníkem řízení. Protože tento nedostatek podmínky řízení nelze odstranit, měly soudy řízení již v tomto stadiu podle ustanovení věty první zastavit. Jestliže začaly v průběhu řízení jednat se společností s ručením omezeným D., pak považovaly za účastníka řízení někoho, kdo se jím nikdy nestal; tato skutečnost z výše uvedených důvodů nemá žádné procesní účinky.

Protože řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou uvedenou v ustanovení a protože touto vadou je postižen i rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky k této vadě řízení ve smyslu ustanovení věty druhé přihlédl a rozsudky soudů obou stupňů podle ustanovení části věty za středníkem a věty druhé zrušil a řízení podle ustanovení (s přihlédnutím k ustanovení větě první ) zastavil.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením věty první, a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu